V kariéře toho zažil spoustu. Poprvé nakoukl do ligy ve třiadvaceti letech s Olomoucí, přes Považskou Bystrici se dostal do Brna, se kterým si zahrál i Pohár vítězů pohárů proti německému Bayeru Leverkusen.
Nejvíce si ale Libor Soldán z bohaté kariéry cení čtyř postupů do nejvyšší soutěže. Ten poslední zažil přesně před dvaceti lety v dresu Synotu Staré Město. „Ten se Synotem byl nejkrásnější,“ přiznává.
„Region tím žil a žije v podstatě dodneška. Pro mě jsou to nejlepší vzpomínky,“ přidává.
Obrovský úspěch vyvolává v rodákovi z Moravské Třebové krásné emoce i po tak dlouhé době. „Je to můj největší zážitek z působení na Slovácku. Vybavuji si například, jak jsme slavili na kašně v Hradišti. Bylo to dlouhé, monstrózní a nádherné,“ usmívá se.
Už předtím ale slavil postup do ligy i se Slováckou Slavií. V památné sezoně 1999/2000, kdy Staré Město v předstihu opanovalo druhou ligu, byl dokonce kapitánem mužstva.
„Tehdy jsme měli perfektní zázemí, výborný mančaft, skvělého trenéra, který to dobře sladil. Byli jsme tehdy neskutečná parta, všechno nám fungovalo. Od vedení přes trenéry, kabinu, až po jednotlivé hráče. Kluci byli vynikající, všichni jsme táhli za jeden provaz. Nikdo si nic nezáviděl. Naopak, jsme se spíš hecovali a makali. Úplně ideální období,“ rozplývá se dnes šestapadesátiletý Soldán.
Na Slovácku si navíc tehdy našel i životní partnerku, se kterou má dvě krásné dcery. V regionu se usadil natrvalo, přirostl mu k srdci. „Já jsem Slovácko spojil jak se sportem, tak i s rodinou, ze zázemím. Jsme šťastný člověk a jsem moc rád, že jsem sem tehdy přestoupil,“ přiznává s úsměvem.
Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku
|