Konečně to vyšlo. Libor Došek nenapnul síť pět zápasů v řadě, proti Českým Budějovicím svůj nechtěný půst ukončil. Sedm minut před koncem pečetil po půlroce domácí výhru Slovácka. Po vstřelené brance klekl na trávník a třikrát zabušil do země, takovou radost měl domácí snajpr ze své dvanácté branky v sezoně.
"Byla tam trošku frustrace, člověk jde na hřiště s tím, že chce dát branku," přiznal nejlepší střelec Slovácka.
Při vaší brance jste šel úplně sám na budějovického gólmana. Věřil jste, že z toho bude gól?
Byla to pro mě trošku nezvyklá situace, hlavou se mně honila spousta věcí. Že bych šel sám na gólmana, to jsem snad v lize ještě nezažil. Při mé smůle z posledních kol, když jsem trefoval hráče, nebo dával balon do gólmana, jsem strašně rád, že z toho nakonec byla branka.
Branku jste dal až po dorážce, vykryl vám gólman střelecký úhel nebo to bylo terénem?
Snažil jsem se ho obstřelit. Balon mně tentokrát neskočil, ale trefil jsem brankáře. Dobře vyběhl, moc místa tam nebylo.
Branku jste vstřelil po pětizápasové pauze. Byl jste z toho už nervózní?
Jsem útočník a góly se ode mě očekávají, když je nedáváte, tak to nikomu nepřidá. Byla tam trošku frustrace, člověk jde na hřiště s tím, že chce dát branku. Pořád jsem střílel vedle, do brankáře, nebo do hráče. Na druhou stranu šance byly, kdyby ne, tak to bylo horší.
Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku
|