Fujerik: Skončit s fotbalem? To si vůbec nepřipouštím

Ten souboj se odehrál předposlední srpnovou neděli a záložník 1. FC Slovácko Lukáš Fujerik na něj nezapomene do konce fotbalového života. Pomaličku se dostával do formy ze zranění levého kolena, které si přivodil před dvěma roky.

Osudná neděle mu ale krutě změnila všechny fotbalové plány, byl to nejčernější den jeho kariéry.

Deset minut před koncem zápasu rezervy Slovácka proti olomouckému HFK se po zákroku hostujícího kapitána Tomáše Dadáka záložník modrobílých svalil k zemi. Věděl, že je zle. Pravé koleno bylo nezvykle vytočené a třicetiletý fotbalista cítil ukrutnou bolest po celém těle. Následoval okamžitý převoz do nemocnice v Uherském Hradišti a ještě ten den operace ve Zlíně. Fotbalista, který až do svých osmadvaceti let nepoznal, co je vážné zranění, byl během dvou sezon už třikrát na operačním stole a další lékařské zákroky ho ještě čekají. Třetí týden po operaci se zotavoval u své přítelkyně v Mikulůvce. Vesničce, která je vzdálená pár kilometrů od jeho rodného Vsetína. S žádostí o rozhovor neměl nejmenší problém. „Klidně přijeďte, jsem rád za každou návštěvu," sdělil ochotně.

Lukáši, jaký je rozdíl mezi zraněním, které se vám stalo před dvěma roky, a tím, které se událo v zápase proti HFK Olomouc?
Tady tohle se zdá být o hodně vážnější. Na operaci mně sešili natržený postranní vaz a pravděpodobně mám urvaný ještě přední zkřížený vaz. Během čtrnácti dnů mám jít na magnetickou rezonanci, která odhalí celý rozsah zranění. Vypadá to, že mě čeká plastika. Během dvou sezon je to druhé koleno. Nevím, co jsem komu udělal, snad jsem si to už vyžral.

Tušil jste těsně po zákroku protihráče, že to bude tak vážné?
Věděl jsem, že je zle. Ten souboj už si ani moc nevybavuji, kluci říkali, že to byla prasárna a sprostý faul. Vím, že jsem se ocitl na zemi a viděl jsem, že pravá noha je nezvykle volná. Koleno jsem měl vyhozené venku. Cítil jsem strašnou bolest, ani jsem nevěděl, odkud přichází. Nějakou dobu jsem čekal na sanitku, odvezli mě do nemocnice do Hradiště, kde koleno pod narkózou rovnali, a odtud jsem jel do Zlína. Ještě v ten den mě operovali, na sál jsem šel kolem deváté večer a zhruba za hodinu už jsem ležel na pokoji.

Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku