Hoferková si ve Švédsku plní fotbalový sen

Na domluvenou schůzku přišla o dvacet minut později, ale hned ve dveřích se omlouvala. „Chtěla jsem vám volat, že se trošku opozdím, ale spadl mně mobil do vody a je nepoužitelný. Tak se nezlobte.“

A okamžitě jí bylo všude plno. Rozesmátá, s vidinou hodového víkendu v Bílovicích u Uherského Hradiště, kde má fotbalová reprezentantka Česka svůj domov. Tam se ovšem Veronika Hoferková v poslední době moc nezdržuje. Vesnici, která má něco málo přes patnáct stovek obyvatel, vyměnila za stotisícový švédský Linköping.

Ve Švédsku má za sebou první půlrok svého pobytu. Do země Vikingů se přitom - jak sama říká - snažila dostat už v loňském roce. „Studovala jsem na fakultě v Olomouci a pokoušela jsem se o Švédsko už vloni, ale bohužel to nevyšlo. Letos jsem si podala znovu žádost a na základě různých dotazníků, zkoušky z angličtiny a pohovoru jsem uspěla. V květnu jsem si vybrala obor, který chci studovat, a mezi oběma školami byla uzavřená smlouva,“ popsala Veronika Hoferková zrod své cesty na sever Evropy.

Škola a fotbal. V případě Veroniky možná v obráceném pořadí. To je přesně to, kvůli čemu do Švédska chtěla. Svoje první zahraniční angažmá si v podstatě zařídila sama. Věděla, že je v Linköpingu špičkový ženský fotbalový klub, a tak jejich manažerovi poslala e-maily, na které jí ale neodpovídal. „Když jsem tam přijela, tak jsem si přes Pavlínu Šťastnou (naše nejlepší fotbalistka, která ve Švédsku dlouhodobě hraje - pozn. aut.) na něj sehnala telefon. Za tři dny jsme se sešli a on mě odvezl na trénink. Potom jsem se dozvěděla, že na moje mejlíky odepisoval, ale mně nic nepřišlo.“

Šok! Ze začátku neměla kde spát

První nepříjemné překvapení po více než dvacetihodinové cestě přišlo pro Veroniku hned po příjezdu. „Z Čech nás tam přijelo víc a oni neměli pro všechny ubytování. Což byl celkem šok. Šest hodin večer a my nevěděli, kde budeme spát. Vůbec jsme netušili, co máme dělat. Obvolali jsme nějaké ubytovny, ale nic jsme nenašli. Nakonec jsme čtrnáct dnů spali v uskrovněných podmínkách na zemi na matracích, všichni v jedné místnosti,“ vzpomíná Hoferková na nepříjemnou anabázi.

Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku