Na daleký výjezd na druhou stranu republiky jsou připraveny 3 autobusy, které začínáme okupovat v brzkých nočních hodinách. Cesta tam probíhá rychle a v relativním klidu, který je narušen pouze nadmírně veselými jedinci, co nám rádi a furt připomínají, že ti blbí jsme tu my. První autobus je v Sokolově chvíli po deváté hodině, před desátou ale přijíždí i zablouděný autobus pod vedením Fulhama. Kolem potoka míříme na stadion, kde na nás za plotkem zavolá tetička: Jdete na fotbáál? A jste hostéé? Ano, opravdu nejdeme na hokej a ty vlajky nevypadají moc sokolovsky, teti... Stadion Sokolova je solidní, okupujeme víc betonového placu než který je nazván sektor hostí.
Euforie přichází už ve 3.minutě a lepší začátek si asi nikdo nepředstavoval. Ve 24.minutě vedeme už 2:0 a o výhře nikdo nepochybuje... kdybychom věděli... Do konce poločasu domácí díky chybám nejmenovaného obránce a rozhašené hře vyrovnávají a naši hráči absolutně neví, co hrát. V druhém poločase přijde smrtící rána a někteří už na to nemají. Sezení s rukama v klíně nebo sledování potoka za stadionem mluví za vše.
Support byl z naší strany vzhledem k našemu počtu sice poměrně slabý, ale když přihlednéme ke stavu zůčastněných tak byl nadprůměrný. Domácí kotel neměl šanci. Samozřejmě ale, že se zhoršující se hrou týmu a vzdalujícími se třemi body se zhoršovala i úroveň supportu.
6 hodin zpátky a snaha zapomenout...jak na zápas, tak i na chování některých jedinců.. ale o tom už tu padlo hodně slov, nejen v diskuzi... Článek o následcích řádění - ZDE -
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze
návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace