V Turecku v letošním roce strávil více dní jak s doma s rodinou, své kulaté narozeniny oslavil v letadle a na letišti... Trenér 1.FC Slovácko Michal Kordula nemá lehký fotbalový život, zvláště když jeho svěřenci mají po šestnácti zápasech v tabulce jen dvanáct ligových bodů.
Trenére, oslavil jste čtyřicátiny, ke kterým vám blahopřejeme. Kdybyste měl se svým týmem na konci ligy na svém kontě čtyřicet bodů, to byste se asi nezlobil, že?
(smích) To víte, že ne. To bych si dokonce rád i pět roků přidal.
Letos jste dvakrát strávili po deseti dnech v Turecku a s výjimkou jediného zápasu s Vítkovicemi jste odehráli všechna utkání na přírodním hřišti. Jsou to největší klady letošní zimní přípravy?
Za možná větší klad považuji kvalitu soupeřů, se kterými jsme se utkali. Všichni, snad jen s výjimkou Vítkovic - a to se jich nechci dotknout, měli evropskou úroveň. Hodně si cením i toho, že i proti takto silným soupeřům jsme dokázali dát dostatek příležitostí celému kádru, pro naše mladé to byla velká škola. A ještě radši jsem, že mladí tu šanci využili a v zápasech se objevovaly velmi dobré výkony.
V přípravě jste vstřelili čtrnáct branek. Probudili se slováčtí střelci?
Kéž by to tak bylo, ale znovu je potřeba si uvědomit, že skutečně šlo o přípravné zápasy a ty se hrají přece jen trochu jinak.
Na druhou stranu jste stejný počet inkasovali. Jsou v defenzívě ještě velké rezervy?
No právě... Těch inkasovaných branek je opravdu docela hodně a na defenzívě nás čeká ještě práce. Na druhou stranu ze standardek, se kterými jsme měli na podzim problémy, jsme inkasovali jen jednou.
Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku
|