Moc se mu nevěřilo. Dost dobrý nebyl ani pro spoustu fanoušků svého klubu. Jenže Slovácko s posunem asistenta Michala Korduly (40) do hlavní role nešláplo vedle a emotivní chlapík se stal trenérským objevem sezony. Mladý tým v lize zachránil a předváděl s ním i pod tlakem výsledků ofenzivní fotbal s moderními prvky. „Hráče Kordulu bych do týmu nechtěl,“ přiznává bývalý prvoligový záložník, jenž k trenérské profesi směřoval už během hráčské kariéry. Vedl si trenérské deníky.
Proč jste před pěti lety ukončil kariéru? Nešlo to dál ze zdravotních důvodů?
„Ještě jsem někde hrát mohl, ale moje výkony po zranění za moc nestály. V posledním zápase jsme dostali čtyřku v Jablonci a já byl úplně tragickej. Petr Pojezný (ředitel klubu) mi říkal, ať to ještě zkusím v přípravě, ale Svaťa Habanec mi dal šanci zapojit se jako asistent. Píchl jsem do toho vidle a bylo to pro mě jednodušší. Z fotbalu jsem nevypadl a trenéřina mě hned začala hrozně bavit. Sváťovi budu vždycky vděčný, že mě do toho vzal a dával mi v tréninkovém cyklu dost prostoru.“
Hned jste věděl, jak vést tréninky a skupinu hráčů?
„Během kariéry jsem si psal trenérské deníky podle koučů, kteří mě vedli. Ať už v Jablonci Radič (Petr Rada) nebo v Rakousku Nenad Bjelica, který teď jde do Dinama Záhřeb. Něco bylo od pana Paličky, pedanta na taktiku. Za trenéra Soukupa už jsem byl pečlivý, kreslil jsem si obrázky. (úsměv) Něco měl nadčasové, hlavně kolem moderních technologií. Někdy nás tím štval, stejně jako dnes štvu hráče já. Radič, to zase byl tlak, žití s mužstvem, důraz na každý trénink. Furt jsme byli pod tlakem. Přišel do kabiny a nevěděli jsme, co se bude dít. Impulzů bylo moc.“
Další přišel od Slováka Adriana Guĺy, že?
„Jo, ten taky otevíral oči směrem, jakým by se měl fotbal vést. Byli jsme za ním v Trenčíně, kde nastavoval koncepci klubu. Tady se hrálo pořád v rozestavení 4-4-2 a Áďoš preferoval 4-3-3. To byl jeden ze střípků. Další se týkaly detailů kolem tréninkového cyklu. Tohle má moc dobré.“
Věděli spoluhráči, že si píšete tréninkové deníky?
„Ti by se mi smáli. Kdyby se to dozvěděl Dóša (Libor Došek), řekl by mi, že jsem se zbláznil.“
Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku
|