Jiří Krejčí patří mezi nejzkušenější hráče Slovácka. Je v situaci, do které se společně s mančaftem nechtěl dostat. Je ve stejné situaci, kterou zažil přesně před rokem v dresu jihlavské Vysočiny. Po uplynulém kole spadl jeho tým na úplné dno FORTUNA: LIGY. Dvaatřicetiletý fotbalista rozhodně neprožívá ideální čas kariéry.
„Rozhodně nejsem ten člověk, který by přišel domů z tréninku a dělal, že se nic neděje. Na moji náladu a každodenní žití to rozhodně má vliv,“ říká otevřeně stoper Slovácka.
Slovácko je v tabulce poslední. Podobnou situaci jste zažil v loňském podzimu v dresu Jihlavy. Jak osobně to prožíváte?
Je to tak. Letos je to zatím další taková sezona. Po tom, řekněme, stabilizovaném začátku ligy, kdy jsme měli dostatek bodů a relativní náskok na spodní příčky, jsem tohle vůbec nepředpokládal. Myslel jsem, že to bude o hodně lepší.
Cítí vaši nejbližší, rodina, že se mužstvu nedaří? Jaký je nejlepší relax na tu nepříznivou sérii?
Nejlepší relax je vyhrát dva zápasy za sebou a máme klid. Rozhodně nejsem ten člověk, který by se od toho dokázal odstínit a přijít domů z tréninku a dělat, jako by se nic nedělo. Na moji náladu a také na každodenní žití to má samozřejmě vliv. Pokud bych řekl, že ne, tak bych lhal.
Prožívají to v klubu všichni stejně?
Myslím si, že kabina je taky taková. Nikdo nebude chodit po městě s nějakým chichi chaha. Tak to prostě nefunguje, tím spíš, že Hradiště je malé město a lidi tady fotbalem žijí. Na druhou stranu není potřeba se nikde schovávat a dělat, že se bojíte jít ven. To, že jsme několikrát za sebou prohráli, z nás nedělá horší lidi, než jsou ostatní.
Co může podle vás tu nepříznivou situaci změnit?
Je potřeba se odrazit od nějakého zápasu. Rozhodně není všechno ve Slovácku špatně. I když chápu, že po těch prohrách to tak veřejnost většinou vidí.
Sedm zápasů bez výhry je pro fanoušky hodně…
To je pravda, sedm zápasů je strašně moc. Nějaká série, řekněme, tří zápasů může přijít. Pak se to musí znovu nastartovat. Musíme se nastartovat, donekonečna to takto nejde. Vždycky dostaneme nějakou ránu, která nás srazí ještě níž. Nepřichází nic, co by nás nakoplo.
To nastartování zatím nepřichází. Co může pomoct?
Ať si to někdo myslí nebo ne, tak pro výhru děláme maximum. Trénujeme na sto procent, řešíme to, mluvíme o tom, máme to v hlavách. Každý se pro to snaží udělat maximum, není to vůbec o tom, že by to měl někdo, jak se říká, na háku. Myslím si, že potřebujeme impuls, který by nám pomohl. Téměř ve všech zápasech inkasujeme jako první, to je potom alfa a omega celého utkání.
Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku
|