Kuncl si četl o Tibetu. Pauza byla neskutečně dlouhá, říká

Několik knih o Tibetu prošlo rukama fotbalového obránce Martina Kuncla, který od poloviny srpna scházel kvůli zdravotním potížím v základní sestavě prvoligového Slovácka. "Z Tibeťanů vyzařuje klid a pohoda. To mě zaujalo, protože já na hřišti občas dokážu být docela impulzivní," usmívá se Kuncl.

"Ale přečetl jsem toho víc. Hlavně literaturu faktu, kterou mám rád," dodává brněnský odchovanec, který se do základní sestavy vrátil při nedělní prohře 0:1 v Jablonci, v den svých osmadvacátých narozenin.

Jak první celý zápas odehraný po zranění hodnotíte?
Nebyl úspěšný, protože jsme nevyhráli. Ale osobně jsem byl šťastný, že jsem mohl být na hřišti. Ta pauza byla totiž neskutečně dlouhá. Pozitivní je, že jsem zvládl celé utkání a noha zátěž bez potíží vydržela.

Naopak záporem je, že jste se vyskytl u jediného gólu v utkání, že?
Je to pravda, mrzí mě to. Když Jablonečtí vhodili aut, šel jsem do souboje s Pitákem, kterého jsem udržel za sebou, a už jsem se díval, že míč vyvezu dopředu nebo rozehraju, když mi ho Piták skluzem sebral. Z té akce pak gól padl. Práci s míčem ještě musím vylepšit.

Hodně vás prohra mrzí?
Ano, protože někdy venku zažijete zápas, kdy nemáte vůbec žádné šance a pak nemůžete na prohru ani nic říct. Ale my jsme v Jablonci šance měli, několik velice dobrých. A pak o naší prohře rozhodne jedna taková chyba.

Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku