Majitel Slovácka pomáhá také Vlčnovu

Největší vesnice v nejnižší soutěži. Tak by se také dalo v současnosti charakterizovat působení fotbalistů s více než třítisícového Vlčnova v základní třídě.

Fotbal tu byl založený v roce 1930 a v uplynulé sezoně zažil svůj nejčernější rok. Muži vůbec poprvé v historii klubu sestoupili do základní soutěže. Všechno bývalo jinak, na boje v krajském přeboru v polovině šedesátých let a návštěvy několika stovek diváků na zápasech místních fotbalistů si však vzpomínají už jen největší pamětníci.

„Někteří fanoušci nemůžou překousnout sestup do ‚základu‘ do dneška. Všechno to začalo před šesti lety, kdy se sestoupilo z I. B třídy, a skončilo to v uplynulé sezoně pádem až na samé dno,“ říká jeden z nejzkušenějších fotbalistů Vlčnova Josef Koníček, který vidí jednoznačný problém v nedostatku hráčů. „Tady nebylo kým doplnit mužstvo. Například z dorostu přišel za sedm let do prvního mužstva jediný fotbalista.“ Zdá se však, že nejhorší období vlčnovského fotbalu je minulostí.

Vlčnovský Fénix vstává z popela
V letošním ročníku se fotbalisté ze známé folklórní vesnice úspěšně odrážejí od fotbalového dna. Po podzimní části vedou tabulku a mají nakročeno zpátky do okresní soutěže. Velkou zásluhu na tom má podnikatel, majitel druholigového 1. FC Slovácko a vlčnovský rodák Zdeněk Zemek, který se ovšem k podpoře oddílu dostal velmi zajímavým způsobem.

„To bylo na nějakém srazu a na popud chlapů z jeho ročníku. Řekli panu Zemkovi, jestli by nepomohl vlčnovskému fotbalu. On souhlasil a nabídl nám pomoc. Zajeli jsme za ním a domluvili se na konkrétní spolupráci,“ vysvětluje předseda TJ Vlčnov Marcel Solík. „My jsme nikdy základní třídu nehráli, je to ostuda, ale bohužel, je to tak. Tento rok musíme v každém případě postoupit, posílit mužstvo a pokusit se jít ještě výš,“ dodává.

Jak vlastně konkrétně vypadá spolupráce Vlčnova se Slováckem? Všechna jednání mezi kluby má na starosti stále ještě aktivní hráč a člen vlčnovského fotbalového výboru Josef Koníček. „Mužstva od přípravky až po první mužstvo mají určité požadavky, například na míče, dresy nebo třeba rozlišováky. Já jednám s panem Pojezným (sekretář 1. FC Slovácko - pozn. aut.), jestli by bylo možné to nebo ono realizovat a zatím nám vycházejí vstříc,“ pochvaluje si spolupráci Koníček.

Málem vůbec nehráli
Před rokem angažoval Vlčnov nového trenéra. K mužstvu přišel zkušený kouč Ivoš Šimčík, který měl za sebou štace v Hluku, Zlechově či Břestku. Ani pro něj nebylo nové angažmá příliš jednoduché. „Když jsem sem přišel, tak tu hrálo neuvěřitelných dvanáct přespolních hráčů a v kádru bylo jenom pět domácích fotbalistů. To nebylo dobré. Na tréninku jsem měl někdy jenom čtyři nebo pět kluků, to je potom k ničemu, to vám řekne každý trenér. Zachránit mužstvo v okresní soutěži se nám na jaře nepovedlo,“ lituje třiačtyřicetiletý lodivod.

Před zahájením letošního ročníku prý dokonce přišlo na přetřes, jestli se první mužstvo vůbec přihlásí do soutěže. S pomocí podnikatele Zdeňka Zemka se ale karta začala pomalu obracet. „Stále jsem věřil, že se přece musíme od něčeho odrazit. Pak přišla spolupráce se Slováckem a začalo se to tady trochu organizovat. Když se sestoupilo, tak jsem nechtěl utíkat. A když jsem dostal nabídku tady trénovat dál, tak jsem si řekl, že to ještě zkusím,“ vzpomíná trenér Šimčík.

Na tréninku se na popud místních hráčů začali najednou objevovat domácí kluci, kteří třeba i tři roky nehráli fotbal. Rázem nebylo výjimkou, že trenér musel některé hráče i posadit na tribunu. Někdy měl totiž k dispozici i osmnáct fotbalistů. V několika podzimních zápasech se v dresu Vlčnova dokonce objevil i Jan Palinek. Bývalý prvoligový hráč a dnes asistent trenéra Mazury v druholigovém Slovácku. To byla první hmatatelná spolupráce s uherskohradišťským klubem.

I když Vlčnovjané vedou tabulku základní třídy o dva body před fotbalisty Suché Loze, k oslavám postupu zbývá urazit ještě hodně dlouhou cestu. Ivoš Šimčík to dobře ví. „Čekali jsme, že ta soutěž bude kvalitativně horší, a tím pádem zápasy pro nás lehčí. Je to hodně o bojovnosti a zkušenosti fotbalistů, kteří hrávali vyšší soutěž. Jiné cíle, než je postup, ale mít nemůžeme,“ dobře ví trenér Vlčnova.

Pohodář Palinek: Já vás tady nevytrhnu

Podnikatel Zdeněk Zemek zatím své Vlčnovjany nezklamal. Slíbil pomoct fotbalu ve své rodné vesnici, a to také plní. Také jeho zásluhou se v pěti podzimních zápasech objevil v dresu Vlčnova Jan Palinek, který má na svém kontě přes tři stovky ligových startů.

„Byl jsem požádán o pomoc, tak hraji ve Vlčnově. Také není od věci se trošku proběhnout. Myslím, že tam jsou šikovní kluci a hlavně chtějí nahoru,“ říká bývalý výborný obránce. O přijetí v kabině vypráví tento zkušený fotbalový matador takto: „Přišel jsem tam, každému jsem podal ruku a řekl jsem jim, že je tady nevytrhnu. Zasmáli jsme se a šlo se na plac.“

Bývalí prvoligoví fotbalisté to obvykle v těch nejnižších třídách nemívají vůbec jednoduché. Těsný kontakt s diváky nevylučuje posměšné nadávky a urážky. Jan Palinek je však kliďas a nijak to neprožívá. „Ve Vlčnově jsou fanoušci tak daleko od hřiště, že si možná ani nevšimnou, že tam nějaký Palinek hraje. Diváci jsou diváci a s tímto rizikem tam na to hřiště také jdu.“

Trenér Ivoš Šimčík má pro zvučnou posilu jenom slova chvály. „Nastupuje na postu předstopera a v sestavě s ním jsme zatím neprohráli. Odehrál za nás pět zápasů a dokonce vstřelil čtyři branky. U kluků má také přirozenou autoritu,“ popisuje ve zkratce Palinkovo působení v obci, vyhlášené slavnou Jízdou králů, Šimčík. „Vědělo se, že k nám má přijít a pořád se na něj vyptávali, kdy už se konečně objeví. Já sám jsem s ním předtím moc do styku nepřišel, ale Honza je pohodář a třeba v zápase v Přečkovicích, kde jsme otočili nepříznivý vývoj z 0:4 na 7:4 řekl, že toho ve fotbale zažil už hodně, ale pořád se má co učit. Přislíbil nám pomoct i na jaře, tak uvidíme.“

Autor: Stanislav Dufka (Slovácký deník)

Zdroj: