Maratonec ze Slovácka předbíhal i atlety. Mám dobré geny, líčí Sadílek

K tomu, aby se na hřišti cítil dobře i při práci s balonem, potřebuje hodně běhat. Čísla ukazují, že s tím Lukáš Sadílek (25) fakt nemá problém. „Nikdy jsem si neřekl o střídání kvůli tomu, že už bych nemohl,“ přiznává turbo v záloze Slovácka. Ve škole předbíhal atlety, jezdil na závody.

Když v zápase neuběhne aspoň dvanáct kilometrů, říká si, že neudělal maximum pro tým. Už ale nelítá všude jako dřív. Vyspěl. „Z přemíry snahy jsem se chtěl pořád nabízet, dělat úplně všechno. Pak jsem v určitých prostorech chyběl. Už jsem se do jisté míry zklidnil, o fotbale víc přemýšlím,“ líčí Lukáš Sadílek, elitní vytrvalec nejvyšší soutěže, který se mezi TOP 3 maratonci kola objevil sedmkrát. 

Jak je pro váš fotbal důležitá vytrvalost?
„Když člověk ví, že je na tom dobře fyzicky, může se soustředit na jiné věci. Třeba na kvalitu na balonu. Strašně je to vidět na začátku přípravy, kdy nejste naběhaný. Při práci s míčem není ta kvalita. V dnešním fotbale se bez běhání ve vysoké intenzitě neobejdete. Na sportovní škole v Uherském Hradišti se řešilo, jak je možné, že fotbalista předbíhá atlety. (úsměv) Párkrát jsem s nimi byl i na závodech. Tohle mě provázelo celou základku.“

Každý není vytrvalec. Musíte to mít v sobě, že?
„Určitě. Leccos se dá natrénovat, trenér Svědík je na běžecké věci hrozně náročný. Kvituju to. Všichni víme, že tvrdá práce nám přináší výsledky. Hodně sázíme na běhání, agresivitu ve hře. Ale vytrvalost je hodně daná geneticky, člověk to musí mít v sobě. Nefunguje to tak, že když někdo běhá deset a půl kilometrů, uběhne po jedné přípravě třináct. Když si vzpomenu na dětství, šel jsem ven a pět hodin se nezastavil. To bylo úplně skvělé.“

Vydržíte pokaždé v pohodě devadesát minut v tempu?
„V některých zápasech je to samozřejmě horší. Občas vám nejedou nohy, připadáte si zesláblý a ne ideálně nachystaný. Ale stává se to minimálně. V takovém případě si řeknu, že takhle to nejde. Jestli to chci odchodit, to tam ani nemusím být. Člověk to musí přervat na sílu. Ono se to třeba po deseti minutách rozběhá. Kolikrát je to dané i výsledkem. Když se nevyvíjí dobře, síly ubývají víc. Je to o hlavě. Pokud vedeme, nezdá si mi, že vynaložím tolik síly. Asi nikdy jsem nedospěl do stavu, kdy bych chytal křeče, byl úplně ‚mrtvý‘ a říkal si, že už víc nemůžu.“

Není to dané i soupeřem?
„Když někdo víc drží balon, běhá se hůř. Člověk se musí pořád přesouvat. Naopak když máte míč vy a hrajete s ním, daleko líp se to snáší. Někdy mi Vlasta Daníček pošle statistiky a chvilku se o tom pobavíme. Já sám to moc nesleduju. Spíš se snažím, abych naběhanými metry pomohl týmu. I jeden náběh za obranu ji může roztrhat a udělat prostor dalším hráčům. Pokud začínají moje kilometry v zápase jedenáctkou, říkám si, že to nebylo úplně ono a mohl jsem udělat víc.“

Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku