Do Slovácka přišel před letošní sezonou ze Zlína, aby po odcházejícím Ivanu Ondruškovi převzal trénink gólmanů, zároveň je však vyučujícím na zlínské Univerzitě Tomáše Bati na technologické fakultě na Ústavu fyziky a materiálového inženýrství. Jak se dá skloubit sportovní život s tím akademickým a co říká na podmínky k tréninku gólmanů ve Slovácku jsme se zeptali Martina Juřičky.
Jak jste se vlastně dostal do Slovácka?
Původně mně kontaktovali trenéři žákovských týmů Slovácka a celá situace se poté vyvinula tak, že jsem dostal ze dne na den nabídku trénovat brankáře v Ačku a na tuto nabídku jsem kývl.
Taková nabídka se asi neodmítá, že?
Ve fotbale to je tak, že jeden den dostanete nabídku, a když ji odmítnete, tak podobnou už dostat nemusíte.
Chytal jste v Hulíně, Spytihněvi, hrajete ještě i aktivně nebo už je toho moc?
Ano, chytal jsem v Hulíně, ve Spytihněvi, pak ještě kvůli škole půl roku v Loukách, vzhledem k tomu, že tréninkový program na Slovácku je náročný, tak už aktivně nechytám, jen se udržuju v kondici na tréninku s klukama, kterým věnuju maximum času.
Nedávno jste se do Hulína vrátil, tentokráte už na lavičce Slovácka. Jaké byly pocity?
Bral jsem to jako mistrovský zápas a příprava probíhala v den zápasu normálně. Musím ale přiznat, že jsem se těšil na bývalé spoluhráče, protože jsem v Hulíně zažil hezké časy.
Trénujete brankáře, zároveň ale učíte na univerzitě. Je problém skloubit náročný trenérský život s tím akademickým?
Je to náročné. V podstatě je to od rána do večera, ale už jsem zvyklý, protože takhle funguju už od střední školy. Ráno jsem odešel do školy a vracel jsem se večer.
Není to náročné až příliš?
Ani ne, spíš jsem rád, že nemám volné chvíle a že mám čas zaplněný nějakou činností. Nemusím řešit nudu, ani to, kam zrovna zajít.
Zpátky k trenérské funkci ve Slovácku. Máte zde hned několik gólmanů, ale není jich ve Slovácku příliš mnoho? Vždyť pro dva (resp. tři) týmy je zde pět gólmanů (Filipko, Kovář, Marek, Fryšták, Remeš).
Ve Slovácku je situace specifická v tom, že tady je prakticky šest brankářů (čtyři v A týmu, dva v béčku). Nicméně situace se vyvinula tak, že použitelní jsou jen tři (Filipko, Kovář a Fryšták).
A ti ostatní?
U brankářů béčka jeden odchází na školu, druhý má ještě pracovní povinnosti a oba dva vlastně vypadávají a u Vency Marka je situace trochu jiná a tu teď řešíme.
A jak hodnotíte současné gólmany? Filipko se zatím ukazuje jako jasná jednička.
U Miry Filipka se ukazuje to, že má za sebou zahraniční angažmá a ligu, má velké zkušenosti a s takovými brankáři se pracuje velmi dobře. Jsou to ortodoxní profesionálové, prošli si zahraničím, které je nejvyšší měřítko, které vás může prověřit.
A ostatní?
Jak Tomáš Fryšták, tak Přema Kovář jsou cílevědomí brankáři, kteří na sobě chtějí pořád pracovat a naše spolupráce je naprosto bezproblémová. Co se tréninku týče, já jsem přinesl některé nové techniky tréninku, něco zase ukázali oni mně. Oni jsou mým prostředkem, jak dosáhnout mých cílů, já zase tím jejich. Pro to děláme maximum jak po stránce tréninku, tak i taktiky a rozborů. U brankářů je ten problém, že dozrávají později a je potřeba vydržet a makat na sobě. V bráně je to jen o dřině.
O Tomáši Fryštákovi se mluvilo jako o velké naději, pak jej ale na dlouhou dobu vyřadilo zranění. Jak je na tom teď?
Myslím, že to zranění možná mělo dost významný vliv na Tomášovu kariéru. Po tom zranění se jeho kariéra trochu odklonila od vysněné dráhy, takový je ale někdy život a teď to chce jen bojovat a makat na sobě tak, jak to Tom dosud dělá a v takovém případě je jen otázka času, kdy se ukáže i ve vyšších soutěžích.
A taky je potřeba pravidelně chytat.
To určitě. Ta branka je pro brankaře vlastně jediný prostředek, jak se ukázat a "prodat" to, co v něm je, podobně jako třeba herci v divadle na pódiu. V tréninku se ještě nikdy nikdo neprodal.
A co podmínky pro trénink gólmanů ve Slovácku? Jste spokojen s možnostmi klubu nebo vám něco chybí?
Dokázal bych si představit spoustu pomůcek, které by zkvalitnily brankařský trénink jak na hřišti, tak mimo něj. Na druhou stranu jsem zažil i daleko horší podmínky. Profese, kterou vykonávám, mě naučila operativně řešit problémy a myslím, že není překážkou vytvořit kvalitativní standart, pokud je snaha toho dosáhnout v jakýchkoliv podmínkách.
Slovácko teď v Třinci prohrálo 3:0, jak byste hodnotil takový zápas z pohledu brankáře? Gólman toho asi moc nezmůže, když ho nechá na holičkách obrana.
Brankářský post je všeobecně specifický tím, že je hodně závislý na psychice a tom, jak se mu daří, protože má jen pár momentů, jak ovlivnit zápas jak v kladném, tak i záporném smyslu. V Třinci za branky Mirek nemohl vůbec, všechno to bylo z bezprostřední blízkosti, a pokud by něco z toho vyřešil, bylo by to asi jen intuicí nebo náhodou.
Tým na tom není příliš dobře minimálně po stránce výsledků - jak to vnímáte vy z vaší pozice?
Určitě bych si jak já, tak i hráči představovali, že budeme hrát v horních patrech tabulky, ale pokud by byl fotbal bezchybný z obou stran a všichni hráli na 100%, končily by zápasy bez branek a nebude se na co dívat. Co se týče tréninkové morálky, kluci na sobě pracují moc a je to těžké. Kdybychom věděli, kde je problém, řešili bychom to. Stav je takový, že pracujeme celý týden na to, abychom v devadesáti minutách zápasu prodali to, co nasbíráme během přípravného období a týdenního tréninkového cyklu. Někdy se to povede líp, někdy hůř. Z pozice trenérů se samozřejmě snažíme, aby hráči prodali to nejlepší z nich, vždy je to ale hlavně na hráčích samotných a všechno z lavičky ovlivnit nemůžete.
Zdroj: 
|
