Mongolsko - Slovácko

Na cestu do Vlčnova přicházím ve smluvený čas v 16:35 na zastávku v Drslavicích, kde již čeká pan Bakalář a další příznivec kvalitního fotbalu a čekáme na odvoz do Mongolska. Cesta do této exotické země by jistě byla praktičnější a pohodlnější letadlem, nicméně po shlédnutí několika episod kanadských dokumentárních cyklů "Letecké katastrofy", jsme se rozhodli pro cestu po zemi (je fakt, že cestování letadlem je nejbezpečnější dopravou na světě, ale když už to spadne, tak je veselo auto má nespornou výhodu v tom, že spadnout nemůže). Dalším důvodem bylo, že na Ruzyni odmítli přepravit Tempexe s odůvodněním, že cestující nemůže být větší jak letadlo Boeing 747 - jsme kamarádi, táhneme za jeden provaz, nechtěli jsme kamaráda nechat ve štychu a proto jsme jeli tedy autem.

Za několik okamžiků přijíždí dostavník, jehož řidičem je Wasser a dalším cestujícím je Tempex, který sice zabere většinu vozidla, nicméně autobus se nám již nechce objednávat a tak se do dopravního prostřdedku vtěsnáme. Do Mongolska vjedeme zcela plynule a kontrola na celnici je zcela rutinní - možná to je i tím, že jsme celníkům předali pár bankovek, což je v těchto zemích zcela běžná praxe. U vstupu na Čingischánův stadion zaplatíme vstupné 3 tugriky (místní měna - cca 20 Kč). Vzhledem k tomu, že v automobilu bylo poněkud dusno a Mongolsko je země vyprahlá, dostáváme žízeň a navštívíme místní občestvovací zařízení. Je zřejmé, že v Mongolsku na fotbalová utkání nechodí příliš diváků, neboť na dvě piva jsem čekal taktřka půl hodiny s odkazem, že se vyskytl technický problém. Ještě že paní výčepní byla sympatická a moc hezky se smála. Po té, kdy jsme piva konečně dostalli, přesunuli jsme se na hlavní tribunu - člověk nemusí být Mongol, aby nepoznal ihned příznivce Slovácka - zejména díky tomu, že tam byl pan RNA, kterýžto jest nepřehlédnutelný. Vedle něj seděl např. ikona kotle Mirek, či Greif. Hned z počátku jsme dávali najevo, že byť ve vzdálené zemi, jsme i v Mongolsku doma a pár jedinců se přidalo k fandění.

Velkým překvapením však bylo, když se od domácích fanoušků ozýval šeredný zvuk vuvuzel. Tyto vuvuzely byly sice jen čtyři, ale i tak způsobovaly šílený zvuk, který naprosto kazil atmosféru zápasu. Vuvuzely byly velmi nepříjemné a nedovedu si představit, jak jich na stadioně troubí např. několik tisíc jako na probíhajícím MS v Severní Africe (není to Jihoafrická republika, protože by tam nebyla taková zima - ta je jedině na severu: i naše média jsou omylná). Tytu trubky dělaly pro neznalého dojem, že běží stádo slonů, ale já jsem dobře viděl, že Tempex sedí tři místa ode mně. Kotel začal zpívat "Vuvuzela do pi.e", ale mně osobně se to zdálo hodně sprosté a vulgární, navrhl jsem tedy vypuštění sprostého slova vuvuzela. Hned na začátku zápasu si pár řad před námi přisedly dvě moc hezké slečny a mně bylo jasné, že pokud se mi nebude líbit fotbal, tak se budu dívat jinam.

Mé obavy však byly liché - Slovácko hned od začátku zápasu potvrzovalo roli vysokého favorita a místním snaživým amatérům, složených z pastevců, dělníků, knihkupců, knihovníků, inženýrů, doktorů, lékařů, lékárníků, advokátů, svářečů, zámečníků, výpravčích, průvodčích, rozhodčích, kuchařů, čísníků, elektrikářů, elektrotechniků, vedoucích výroby, mistrů, dojičů, lhářů a zlodějů (tedy politiků), nasázelo 13 branek, celkově jsme tedy viděli 15 branek, protože další dvě byly na hřišti. Domácím však musím uznat velkou snahu a bojovnost, není lehké hrát proti profíkům, kteří se fotbalem živí. Celkově gratuluji Vlčnovu ke krásnému jubileu 80. let a přeji do budoucna hodně úspěchů. Ještě bych dodal, že jak za obrozením fotbalu na Slovácku, tak ve Vlčnově, stojí pan Zemek - bez něj bychom možná hráli na úrovni krajského přeboru a vyjadřuji mu tímto mé díky. Po konci utkání sedáme opět do dostavníku a přes světové velmoci jako Kyrgyzstán, Uzbekistán, Turkmenistán, Irán, Irák, Saudskou Arábii a pár necivilizovaných evropských zemí, dostáváme se konečně domů, České republiky, na Moravu, na Slovácko, do Drslavic, do hospody, do pr.ele, to mi bude smutno. Takže za 80 let v Mongolsku, ahoj.

Zdroj: