Viděli jste dvojzápas mezi Arsenalem a Barcelonou Lize mistrů? Pokud ano, tak mi jistě dáte za pravdu, že to byla fotbalová pohádka. Hrálo se nahoru dolů a božský Lionel Messi řádil jako ďábel. Oba zápasy sleduji pěkně v hospodě v kruhu přátel, popíjíme pivo či kofolu a ládujeme se vším možným.
Všichni v hospodě jsou nadšení a fotbalový svátek si užívají. Pokud někdo z přítomných pravidelně navštěvuje českou ligu, tak podívaná z ligy mistrů ho musí k další návštěvě českých fotbalových stadionů silně demotivovat, a když už nějaký ten zápas navštíví, tak je z toho v hluboké depresi (pokud tedy není masochista).
Co tedy má v člověku vzbuzovat touhu sledovat fotbal přímo na stadionu, když je možné pravidelně sledovat takovou parádu a navíc i tu českou holomajznu si každý může pustit na internetu z tepla domova?
No uznejte sami. Většina fotbalových stadionů není kolikrát ani krytá a výhled na hrací plochu je tragický. Doba je taková, že každý obrací korunu v kapse a samotná hra je mnohdy utrpení boží...
Je to mrzuté, ale co se de dá dělat? Jediné co si můžeme přiznat je fakt, že v Česku je fotbal, jako umění, úplná nuda. Pak má každý dvě možnosti.
První možnost je sednout si k televizi, dát si pivo a zadarmo z tepla domova sledovat něco, co je českému fotbalu hodně vzdáleno (a upřímně řečeno výběr je solidní. Anglická liga, španělská, italská, německá liga je na obrazovkách kabelových televizí k vidění každý víkend a to hned několikrát).
Případně můžete zvolit variantu číslo dvě a skutečně vyrazit na stadion, kde si dáte klobásku, pivo, pokecáte se známými a tu hodinku a půl si řádně užijete bez ohledu na to, co že se to tam na tom zeleném pažitu vlastně děje. A když bůh dá, tak k tomu oba týmy na hřišti svými výkony dopomůžou. Nicméně nedoporučuji navštěvovat utkání s tímto očekáváním...
Zdroj:
|