V jedenácti jarních zápasech udržel sedmkrát čisté konto a zbývající utkání zvládl jen s jedním inkasovaným gólem. Období, jaké se fotbalovému brankáři moc často v kariéře nepodaří, si právě užívá v druholigovém Slovácku slovenský gólman Miroslav Filipko.
"Matně si vzpomínám, že jeden půlrok jsem měl dobrý i na Slovensku v Petržalce, kde jsem za jaro dostal jenom šest gólů. Je to teď rozhodně moc dobré jaro, ale i tím, že je to druhá liga, tak to nepovažuji za nic úplně výjimečného," brzdí přehnanou chválu pětatřicetiletý Filipko.
Jak se vlastně cítí brankář, když udrží čisté konto, udělá pro úspěch týmu vlastně úplně všechno a atmosféra v kabině není dobrá, protože zápas skončí 0:0? To se vám na jaře stalo hned čtyřikrát.
To člověka štve, je zklamaný, že mančaft nevyhrál. Můžete být sice spokojený, že jste nedostal gól, ale fotbal je kolektivní sport. Třeba poslední zápas jsme vyhráli 2:1 a takový výsledek mě rozhodně těší víc, i když jsem inkasoval.
Má na vysokém počtu čistých kont velkou zásluhu i trenér Josef Mazura?
Určitě je to výsledek trenérovy práce, systému, na který jsme od jeho zimního příchodu nastoupili. Hlavní je, že se obrana stabilizovala a hráči se tam netočí jak na kolotoči. To na podzim neplatilo.
Na podzim jste dostali dvaadvacet branek v šestnácti zápasech. To je obrovské číslo.
Je to tak. Nevím, jestli to nebylo i tím, že se špatně odhadla kvalita mančaftu. Každého jsme chtěli porážet, na každého jsme v prvních deseti patnácti minutách nastoupili, chtěli jsme hned rozhodnout a otevřeli jsme hru. Ve druhé lize jsou přitom zápasy dost vyrovnané. Takže stačila jedna chyba a dostali jsme gól. A my dál pokračovali v naivní hře. Z toho hlavně při zápasech venku pramenily ty tří- nebo čtyřgólové příděly. Bylo toho hodně.
Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku
|