Od záchrany klubu do Evropy je dlouhá cesta

Letošní sezóna nejvyšší fotbalové soutěže spěje ke svému finále. Slovácko v ní bez problémů obhájilo svoji prvoligovou příslušnost a navíc bojuje o umístění v horní polovině tabulky, což je velký úspěch. Zároveň spěje do finále i devátá sezóna, po kterou vlastní klub Zdeněk Zemek. Ta příští bude jubilejní a navíc bude možná v mnohém přelomová. Na odchodu je trenér Svatopluk Habanec, svoji kariéru na Slovácku završí i Libor Došek a možná i někteří další zkušení hráči. To je určitě dobrý důvod ohlédnout se za zmiňovanými devíti lety a nahlédnout do budoucnosti Slovácka s člověkem nejpovolanějším, majitelem klubu a předsedou představenstva 1.FC Slovácko Zdeňkem Zemkem.

Pane doktore, devět let, to už je slušná porce vašich emocí, zkušeností, ale i financí spojených s chodem klubu a fotbalem na Slovácku vůbec. Naplnilo těch devět let vaše očekávání, se kterými jste v červnu 2007 do slovácké kopané vstupoval?
Na konci května to bude skutečně devět let, co jsem vstupoval do tehdy krachujícího a z první ligy sestupujícího 1.FC Slovácko. Za těch devět let se podařilo udělat hodně práce. Především se podařilo klub oddlužit. Možná si to už málokdo pamatuje a ještě méně uvědomuje, ale při mém vstupu do klubu dlužilo Slovácko desítky milionů korun. Podařil se nám návrat do nejvyšší soutěže a co je podle mého názoru nejdůležitější, podařilo se stabilizovat fotbalovou akademii, která se pomalu rozkládala a nechybělo mnoho a rozložila se úplně. Na začátku mého působení ve Slovácku skutečně reálně hrozil krach slováckého fotbalu a sestup možná někam do třetí ligy či divize. A to by asi byl opravdový konec fotbalu na Slovácku. Osobně jsem rád, že jsme dokázali udržet při životě i ženská mužstva, která jsou neprávem opomíjena, a určitě by nebylo od věci věnovat ženské kopané více prostoru. Určitě to bude tématem pro některá z budoucích představenstev. Rád bych, abychom dokázali přivést ženské zápasy také na hlavní stadion. Rád bych připomenul, že fakticky nejvýraznější klubový úspěch získaly naše juniorky, které v minulé sezóně získaly titul mistra republiky. Všechny naše ženské týmy jsou na čelech svých soutěží, jednotlivkyně jsou mezi nejlepšími v nejrůznějších hodnoceních.

Vzpomněl jste znovunastartování fotbalové akademie, která byla za předchozích majitelů v troskách. Je její role v systému klubu klíčová?
Určitě ano. Jednak je to výchova mládeže obecně ke sportu a pak samozřejmě má práce akademie i sportovně výkonnostní rozměr. Držíme se pravidla: Vytváříme podmínky v akademii, kde vychováváme hráče, ten přijde postupně do profesionálních týmů klubu, odsud může jít do světa za atraktivnějším angažmá a na závěr kariéry se vrátí někteří zpět. Naposled musím vzpomenout cestu Michala Sadílka, který se z akademie dostal přímo do špičkového holandského klubu. Podobnou cestou šel i Michal Trávník, který je momentálně v Jablonci, a další špičkové hráče máme v mládežnických reprezentacích. Ať je to Marek Havlík anebo vzpomínaný odchovanec Trávník v jedenadvacítce anebo Lukáš Sadílek o jednu věkovou kategorii níže… A to jmenuju jen ty, na které je v reprezentacích nejvíce vidět.

Vaším cílem je tedy vybudovat ligový kádr výhradně z absolventů akademie?
Já si myslím, že mužstvo se nemá budovat z jedenácti individuálně nakoupených hráčů, teď mě napadá paralela s Jabloncem, kde se po této cestě vydali, investovali obrovské peníze a výsledek byl nulový. Jedna věc je totiž individuální výkon a druhá, že fotbal je kolektivní hra, která se obrazí v týmovém duchu. Je potřebné dávat šanci, třeba jen v přípravě, i hráčům z devatenáctky, aby se pomalu oťukávali. Tím budou vytvářet tlak na stávající hráče kádru a postupně do něj zapadat. Když to hodně zjednoduším a vezmu matematicky, tak aktivní věk fotbalisty může být až dvacet let, což převedeno do praxe znamená každoročně zabudovat do kádru jednoho odchovance. Samozřejmě se ale nebráníme tomu, doplnit konkrétní post hráčem z vně klubu. Touto cestou jdeme několik posledních let a osvědčuje se nám. Držíme střed tabulky. Bohužel nevyzpytatelné výkyvy někdy navozují euforii evropských pohárů a několik následných porážek znamená, že se bojíme o ligovou příslušnost. Z tohoto pohledu budeme vyžadovat stabilnější výkonnost a psychickou odolnost celého týmu. Zároveň budu chtít, aby tým ke každému zápasu přistupoval tak jako k zápasu se Spartou.

Vrátím se k úvodním otázkám a jakémusi bilancování necelé desetiletky. Jak jste spokojen s odezvou v regionu na vaše působení v klubu a jeho podporou ze strany veřejnosti?
Přiznám se, že trochu mě mrzí, že se nám stále nedaří vtáhnout do dění v klubu střední a drobnější podnikatele, kteří ani nemusí dávat velké příspěvky, které jsou nad rámec jejich možností. Chybí mi větší průřez střední podnikatelskou vrstvou, který by popíral hlasy typu: Zemek má peněz dost, tak nepotřebuje pomáhat. Nám sice dvaceti- třicetitisícový příspěvek v osmdesátimilionovém rozpočtu nevyřeší to podstatné, ale jde o vtažení také podnikatelské veřejnosti do dění a společné sdílení fotbalových radostí, ale i starostí. Před nedávnem se řada z nás určitě dívala na souboj Villarrealu s Liverpoolem v Evropské lize a Villarreal je jen o deset tisíc obyvatel větší město, než je aglomerace Hradiště, a podívejte se, kam to nadšením a stmelením všech dokázal dotáhnout. Čerstvý je i příklad britského Leicesteru, který dlouhodobou prací se stabilizovaným kádrem, bez velkých hvězd a astronomického rozpočtu dokázal pokořit všechny renomované anglické kluby…  Vtáhnout celý region do fotbalu je úkol, který je stále před námi. Určitě se budeme muset vrátit k tomu, co jsme s fanoušky začali na podzim a v poloviční cestě přerušili. Propagovat klub a fotbal v okolních městech i vesnicích. Byl jsem před nedávnem na fotbale ve Vlčnově, kde hrálo Dolní Němčí, a když slyším, že s fotbalisty Strání jezdí dvě stovky fanoušků za fotbalem v 1. A třídě, tak proč bychom podobné dvě stovky fanoušků nedokázali podchytit, aby posílili náš fan club nebo vytvořili svůj, anebo třeba jen přijeli na fotbal a pomohli rozproudit atmosféru na stadionu. Ten příklad se Stráním mě utvrdil v tom, že ta cesta je, jen je potřeba po ní jít a nenechat se z ní odradit a odstupovat z ní, když nejsou okamžité výsledky.

Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku