Nemusím příliš zdůrazňovat, že v neděli přijede pražská Slavia. Z obou koutů celého kraje se zcela jistě sjedou všichni její příznivci, takže se dá očekávat, že místní policie bude mít co dělat, aby zvládla dvou až tří členný gang napadající osmileté hochy a mně, i když důvod je pro mě nepochopitelný - před každým domácím zápasem se holím, abych se líbil holkám v kotli, které jsou stejně staré, jako moje neteř, na kterou dělám „Ťu ňuuuuu ňuuu“ a ona na mi oplácí: „Strejdo, ty debile, už mi nejsou tři, ale patnáct“.
Letí to jak Boeing 747 s Tempexem na palubě, když mu dojde nafta.
Zatknutí Greifa chápu, je to starý kriminálník. Ten je znám jako rafinovaný násilník, který Vám na výjezdě vnutí výherní lístek za 5 Kč, který nikdy nevyhraje, i když si koupíte dva. V tomhle bodě mají výhodu Rýznarovi, kteří jezdí v plném počtu, což je polovina Číny. Už vyhráli dva Mercedesy, tři vily v Paříži a Lego. To považuji za zcela skandální. Lego jsem vyhrál já, o ten Merkur na pátém místě jsem ochoten se rozdělit.
Zase jsem odbočil, pojďme k dnešnímu soupeři, jímž není nikdo jiný, než slavná Slavia Praha.
Ta je na pěkném dvanáctém místě a těsně atakuje olomouckou Sigmu, které už odebrali 9 bodů. Fotbalisté Slavie se stavili v Dětském domově v Prusonovicích a celý kolektiv jim odevzdal 97 korun českých, které mezi sebou vybrali. Dojatý Franz Straka pak dětem ukázal, jak natlouct správný sparťanský tatarák a na fotbal pak musel pěšky. Ne že by mu slávisti ujeli, došla nafta.
„Bylo hrozné sledovat tu beznaděj“, komentoval situaci šestiletý Dežo kousajíce kůrku od chleba, jelikož tatarák si rozdělilo vedení Slavie.
V té době už Franz náruživě čmáral na tabuli pokyny k týmu a obecenstvo šílelo nadšením. Straka byl nadšen, že jej slávisti konečně přijali za svého, ale bohužel si nevšiml, že ještě není na Slovácku ale U Devíti křížů a nevědomě upravil ceny polévky na tabuli, což ocenili hlavně okolo přojíždějící Ukrajinci.
Když Herr Straka konečně přijel do Uherského Hradiště, šel na hotel a přemýšlel: „Shit, Franz, was Sie falschi gemacht haben... Sie haben niemand gerne... („Franci, co jsi udělal špatně, že už tě nikdo nemá rád?“)
Podíval se do zrcadla a říká si:-„Yeah, ich bin dein olejicek“ - (No jasně, nemám svůj olejíček!) Dal si na oběd tatarák a stejně mu nechutnal. "Ein Goot, die kurva!!! Das iss tatarak?" zařval nespokojeně... "Sorry, ajem uklízečka.." špitla arménka a utekla z pokoje. To už však měl Franz u sebe Zdeňka Pohlreicha: "Ty vole, co toto kurva je? To si děláš prdel, ne? To je děs toto... kurva, jak toto tady může fungovat! Jaktože ta postel není ustlaná, vole! Jo máš tam kurvu, v pořádku, pokračuj vole... kde je ten tatarák, vole..." Tatarák mu přinesla nikoliv Arménka, ale Polka, takže kariérní postup. Zdeněk snědl tatarák a říká: "No vole, říkám to nerad, ale nebylo to špatné..." Arménka se vrátí do pokoje: "Ještě nico, něfo, něco, da?" - Pohlreich po ní hodí sklenici kečupu a zařve: "Kečup ty pičo, co asi!" - Arménka: "Sladky, nebo ostry?". Pohlreich, mistr kuchař, dobrovolně padá na zem a říká: "Dnes to bylo fakt naposled, kde je kurva majitelka..ty vole, já už nemůžu..."
To už však fotbalisté Slavie trénovali na místním stadionu a neřešili podružné věci, jako olejíček, kečup nebo dokonce tatarák., nýbrž kdo má lepší účes.
Vyhrála posila z Reaktoru Černobyl Vasil Ozarejnyj, který má tak bujarou kštici, že i když už je v Hradišti, tak jeho pravý vlas, třetí zleva, je ještě v Ulanbátaru (hl. město Mongolska).
Druhé místo obsadil šéftrenér mládeže Slavie Petr Vrabec, který žádné vlasy nemá, takže snadná volba.
Třetí pak Fylyp, který si šel pro podpisy. Kromě dvou výše zmíněných tam nikdo jiný nebyl, jelikož ostatní byli na obědě (v Hladovém okně).
Po odchodu Fylypa už nebyl nikdo, kdo by si šel pro autogramy. Akorát si ty vlasy z huby mohl zastřihnout, leží to až v Mongolsku....
To už však na stadionu pobíhal Franz, píšťalku v hubě, rozcvička, Slavia, srdíčko, dejme to tam , kurva, dejme, kdo chce tataráček...!!!
Zbytek týmu se plouží... viděli Fylypa...
Zdroj:
|