Kdo pozorně sleduje český fotbal, musel si všimnout mimořádné klubové vášně Vlastimila Daníčka. Na sedmadvacetiletém záložníkovi je pokaždé znát, jak miluje své Slovácko a jak si váží toho, že obléká jeho dres. Jde zkrátka o vzor skutečného srdcaře.
Autor stránek pátral po tom, z čeho tento vztah pramení. Otevřená odpověď vysvětlila všechno a nepotřebuje více slov.
Povídání Vlastimila Daníčka si přečtěte níže.
„Ve Slovácku jsem už asi patnáct let a za takovou dobu vám klub přiroste k srdci.
Nicméně největší impuls v mém vztahu nastal, když umřel taťka. Bylo mi sedmnáct let a Slovácko se o mě „postaralo“, protože při fotbale jsem nacházel jiné myšlenky. Tehdy jsme se také domluvili, myslím zrovna s panem Pojezným, že dostanu první smlouvu, abych domů donesl nějakou korunu navíc. Situace byla složitá, tak mi v klubu pomohli i po této stránce.
Nastal tady největší zlom toho, abych na Slovácku jen „nehrál“, ale miloval to.
Zároveň jsem měl velkou touhu něco dokázat. Chtěl jsem se i taťkovi odvděčit za to, jak mě vychoval. Jsem na to pyšný. Chodil se mnou na každý trénink, už v Napajedlích, kde jsem jako malý začínal, jsme byli pořád na hřišti.
Chtěl jsem ligu ve Slovácku hrát. Jsem šťastný, že se to podařilo a ta láska ke klubu přetrvala celou dobu. Rvalo se to ve mně jen před čtyřmi roky. Tehdy jsem neměl šanci se prosadit, tak jsem šel na hostování do Karviné, jenže jsem věděl, že moc kluků se do týmu z hostování nevrací. Proto ty pocity.
Nakonec mě potkal ten lepší scénář. V kádru jsem dostal příležitost, a jak jsem se vrátil, tak jsem poznal, že mi láska ke Slovácku fakt zůstala. A v dalším průběhu gradovala a myslím si, že ještě graduje dál. Naše mladá kabina zraje a já doufám, že tady s klukama uhrajeme nějaký úspěch a že ta láska bude pořád gradovat :-)
Jsem prostě ve Slovácku moc šťastný i po těch letech. Věnuji se tomu, co mám rád, živí mě to a navíc je to tady doma, kde mám nejbližší rodinu. Po životní ani fotbalové stránce mi tady nic nechybí. Mám rád klub i region, takže bych v okolí Hradiště chtěl žít asi celý život a kdyby třeba po kariéře byla možnost pokračovat ve Slovácku, tak by to bylo fakt něco krásného.
Chci klubu vracet to, jak se o mě postaral, když jsem byl mladší a v těžké situaci.
A tátovi jeho výchovu. Vím, že si teď tyto řádky čte a věřím, že má radost.“
Zdroj:
|