Do svého prvního trenérského angažmá vlétl Michal Kordula s obrovskou chutí. Od loňského září, kdy se z asistenta stal hlavním koučem fotbalového Slovácka, tráví doslova celé dny na stadionu. Od partnerek svých asistentů slýchá, že za ten rok hodně zestárl. „Moje manželka asi raději neříká nic,“ směje se čtyřicetiletý bývalý záložník.
Ačkoliv v jednu chvíli zřejmě byl docela blízko odvolání, složitou situaci zvládl Slovácko v lize zachránil a teď spřádá plány pro nový ročník.
„Musíme být lepší. K tomu je potřeba trénovat lépe než ostatní,“ vysvětluje Kordula, proč hráčům na právě skončeném soustředění stejně jako v zimě v Turecku znovu ordinoval první běhání brzy ráno, ještě před snídaní. „Jako hráč bych remcal, to k tomu patří. Ale věřím tomu, že kluci chápou, že je to potřeba.“
Kdy vás prvně napadlo být trenérem?
Trošku mě to trénování zajímalo vždycky. Nevím, kdy úplně poprvé, ale určitě v době, kdy jsem ještě byl v relativně plných hráčských silách. Zapisoval jsem si tréninky už trenérů Paličky a Rady v Jablonci. (Kordula tam končil v roce 2007 ve 29 letech - pozn. red.)
Tréninkové deníky jste si psal tajně?
Jasně, kdyby to viděl třeba Libor Došek, chechtal by se mi. Hrávali jsme spolu na soustředěních po večerech karty, já jsem si pak ještě šel psát deník.
Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku
|