Emoce k němu patří. Horkou balkánskou krev v sobě sportovní ředitel fotbalového Slovácka Veliče Šumulikoski nezapře a ani nechce. Kypí v něm každý ligový víkend. Bez ohledu na soupeře, jímž bude tuto sobotu v Uherském Hradišti arcirival ze Zlína.
„Zápasy mě vtahují do hry. Kolikrát ani nevnímám, jestli při tom sedím, nebo stojím, co gestikuluji. Chci pomoct, ale zapomínám a občas – ne záměrně – něco vyvedu,“ přiznává rodák se severomakedonské Strugy, který našel na Slovácku druhý domov.
Derby jste hrával, poslední roky ho ale sledujete z lavičky. Je to velký rozdíl?
Je to těžší. Když jsi na hřišti, můžeš výsledek ovlivnit. Když ale stojíš za lajnou, kde sice vidíš celé hřiště, nemůžeš nijak pomoct.
Jste nervóznější?
V zápase jsem nebyl nervózní nikdy. Ale teď, když vidím, co kluci dělají celý týden, jak se snaží nachystat, trošku za ně nervózní bývám. Může se stát cokoli, co ani nechtějí udělat.
Často dostáváte žluté karty, pokuty. Nevyčítáte si zpětně, že jste to měl raději ustát?
I jako hráč jsem karty sbíral. Někdy mě mrzí, že jsem udělal nějakou věc. Ale jak říkám, nemůžu si pomoct. Je pro mě těžké udržet emoce.
Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku
|