Je právě 5:40 a kráčím městem domů. V hlavě si promítám první kolo Gmbrinus ligy ve kterém Slovácko podlehlo Plzni. Trochu mě to užírá, přeci jen prohru v prvním kole po návratu do nejvyšší soutěže jsem si nepřipouštěl. Kór, když jsme již ve čtvrté minutě vedli 1:0 a stadion vybuchl nadšením.
Na druhou stranu respektuji sílu Plzně, která má velmi kvalitní mužstvo, které se jistě bude pohybovat na předních příčkách tabulky. Doléhá na mě zklamání z výsledku, když v tom potkávám skupinku lidí. Jeden z nich má na sobě tričko s nápisem Slovácko a znak se hrdě pne na prsou. Nedává mi to a zdravím „Modrá!“ následuje mohutná odpověď celého davu „Bílá!“
Nálada se mi zvedá o 100% vím, že v té nemoci jménem 1.FC Slovácko nejsem sám a chůze k domovu jde zase o něco svižněji. Mám radost. Jsem pyšný na to, co jsem za 90 minut fotbalu zažil. Fanatismus kotle, který hnal své mužstvo kupředu celých devadesát minut i za stavu 1:3.
A v hlavě mi zní chorály FCS společně s famózním choreem na přivítání 1. ligy. Je nádhera mít takovou "nemoc", která vám nutí věrnost ke klubu, který reprezentuje celý region a bude navždy zapsán v našich srdcích. Jsem jeden z těch, pro které je fotbal víceméně záminkou. Ne však záminkou proto, abych někoho mlátil, nebo urážel, ale záminkou k zábavě, která se koná navzdory výsledku a průběhu utkání.
Doufám, a jsem o tom přesvědčen, že i nadále se budem fotbalem bavit a i přes některé negativní postoje v diskuzi věřím, že tento tým, klub, má na víc, než jen hrát o záchranu v nejvyšší soutěži. Budiž zachována věrnost všech diváků a hlavně lidí z kotle, kteří mají první lize co nabídnout.
Modrááá!!!
Video chorea:
Video není načteno
Video fanoušků:
Video není načteno
Zdroj:
|