Ještě za tmy vyráží dva autobusy směr Praha. Cesta v mrazivém ránu je pohodová, první zastávka je u Devíti křížů, kde je pořád málo nálepek Slovácka, tak tam přidej.. eště.. no..
Před desátou hodinou jsme někde u / kolem / v Praze, abychom zjistili, že nevíme, kama jet na stadion Bohemky.. Nakonec se povedlo a asi v 10.minutě se (po setkání s Horníkem) dostáváme na tribunu a vybaveni cipískovskými klouboučky pouštíme do supportu.
Hra je velmi pěkná, hráči se snaží, oboustranně zajímavé s vydařeným výkonem a suma sumárum spravedlivou remízou a dobrým bodem.
Na hřišti se sice střetla dvě mužstva, v táboru fanoušků však opravdu ne. Support vedený Mirou a hecovaný Marou byl nepopsatelně efektivní. A ta ozvěna! Vyzkoušeli jsme nové pokřiky a tleskání, a až se to vychytá ještě víc, bude to opravdu stát za to. Kolem 80.minuty je tak veselo, že Fulham začíná s pokřikem Vánoce, Vánoce přicházejí, a kdybychom v té chvíli ještě vstřelili gól, tak se snad všichni sesypeme :-D Ale předvedli jsme výkon, na který můžeme být opravdu víc než pyšní. Fandilo se pořád, bylo vtipné choreo a nelze nezmínit pohled, kdy na začátku druhého poločasu na hřiště slétávaly konfety...
Jednoznačný úspěch naší podpory dokazovaly také pohledy domácích diváků a perličkou byl po zápase příchod asi 5 malých kluků (7 let?) v barvách Bohemky, kteří nám po odchodu našich hráčů s respektem zatleskali :-)
Po cestě ze stadionu oblepujeme všecko, co se dá, máváme autům, ať už Standovi Levému či Víťovi Lavičkovi, a když už je mapa města řádně obohacena slováckými lepkami, nasedáme.
Na zpáteční cestě zastavujeme v Průhonicích, kde čekáme na bus s hráči. Většina jich zůstala v Praze, ale přesto si děláme foto se zbylými, zas všecko oblepujeme a po řádné době se dokopáváme k odjezdu.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze
návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace