Rok plný bolesti skončil. Nemohl jsem ani vystřelit, říká útočník Zajíc

V minulém ligovém ročníku nastřílel osm branek a byl nejlepším střelcem Slovácka. Už tak solidní výkon útočníka Tomáše Zajíce ještě zvětšuje fakt, že celý rok hrál v bolestech. Kvůli nim sezonu nakonec ani nedokončil. Nyní je zpět, připravený poprvé nastoupit v den svých dvaadvacátých narozenin, v neděli od 15 hodin doma proti Olomouci.

„Po dlouhé době mě nic nebolí. Jsem šťastný,“ říká Zajíc a je na něm patrné, že to vydechnutí šlo od srdce. „Bylo to strašné. Už jsem nevěděl, co mám doma dělat, nic mi nepomáhalo. Stále jsem to znovu zkoušel, ale furt to bolelo.“

Problémy jste dlouho přecházel?
Jedno tříslo mě bolelo už loni v létě, po přípravném zápase s AS Řím. Pak mě průběžně pobolívalo, ale vždycky jsem si jej před zápasem nebo před tréninky namastil a pomáhalo to. Nějak hrát se s tím dalo. V polovině jara mě ale začalo bolet i druhé tříslo a hned i záda, pak už to nešlo. Hrál jsem, ale ani jsem pořádně nemohl vystřelit, bylo to nanic.

Jak jste to řešil?
Nejdřív jsem jezdil k doktorovi na různé obstřiky, chtěl jsem sezonu dohrát, ale moc to nešlo. Na konci už jsem zápasy vynechával, měl jsem volno a pak jsem jel k doktorovi do Německa. Dostal jsem výživu do svalů a naučili mě cviky, abych zpevnil střed těla. Musel jsem hodně cvičit, pořád dokola, až mi z toho hrabalo. I teď musím, doma třeba deset minut několikrát za den. Na zpevnění vnitřních svalů to ale opravdu hodně pomohlo. Taky jsem musel s fyzioterapeuty rozhýbat zablokovaná záda, která mě dlouho bolela. Teď už je snad všechno v pořádku.

Musel jste být na sebe při návratu opatrný?
Nejprve mě čekaly individuální tréninky s asistenty Vlachovským a Stýskalem, k týmu jsem se připojoval jen na běžecké části tréninků a postupně víc a víc.

Před dvěma týdny jste poprvé nastoupil za juniorku a hned jste dal dva góly.
To jsem ještě ani pořádně nemohl běhat, fyzičku jsem moc neměl, tak jsem víceméně jen stál v šestnáctce, balóny se ke mně nějak dostaly, tak jsem do nich kopl... Měl jsem hrát třicet minut, ale zranil se jeden spoluhráč, tak už jsem tam šel ke konci prvního poločasu. Trenér se mě ptal, jestli to vydržím. Řekl jsem, že jo. Ale po těch asi třech minutách už jsem o přestávce zase chtěl střídat, v tom vedru už jsem nemohl. (směje se)

Jak se vám daří dohnat kondici?
Už ve druhém zápase za juniorku jsem se cítil docela dobře, nemohl jsem až ke konci. I na trénincích je to v pohodě.

Takže už jste připravený na ligu?
Jo, snad dám gól.

V nedělním zápase na Spartě se zranil útočník Jan Kuchta, nastoupíte místo něj vy, nebo Filip Kubala?
Se základní sestavou radši nepočítám, ale nevím, záleží to na trenérovi.

Co vás hnalo dál?
Samozřejmě jsem chtěl být co nejdřív zpátky. Byl jsem smutný, naštvaný, všechno dohromady. Zase dávat góly.

Loňských osm nebylo špatných, vzhledem k tomu, že jste nebyl úplně fit, ne?
Chtěl jsem dát víc. Myslím, že kdyby mě tělo tak dlouho nebolelo, něco navíc bych snad dal.

Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku