Šéf Slovácka: Předběhli jsme vývoj, teď nás to dobíhá. Výplaty chodit musí

Jak se dělá fotbal v nejmenším ligovém městě. Výkonný ředitel Slovácka Petr Pojezný vypráví pro Seznam Zprávy o dvou rovnocenných majitelích, finanční kondici nebo o tom, co klubu ukázaly, vzaly i daly evropské poháry.
 

Zatímco fotbalisté Slovácka se chystají na vedlejším hřišti na sobotní mač v Teplicích, aby se konečně odrazili ze skupiny o záchranu, výkonný ředitel klubu Petr Pojezný se posadí v útrobách krásného stadionu v Uherském Hradišti. V rozhovoru pro Seznam Zprávy klidným hlasem vypráví, jak se dělá fotbal v nejmenším ligovém městě, jak složité je zpovídat se dvěma majitelům s padesátiprocentním podílem, proč sází na patriotismus, vztahy, co klubu ukázaly evropské poháry a jak se dostal od kanoistiky k fotbalu.

Ve druhém díle, jenž vyjde v pondělí, představí vizi Slovácka. Otevřeně říká, že se všem v lize neměří stejně. Velké kluby dle něj likvidují konkurenci tím, že přetahují hráče už z mládeže, a vysvětluje, proč se zastává horkokrevného sportovního manažera Šumulikoského, který nesklápí uši.

Spadl z vás balvan, když jste udolali poslední České Budějovice?
Dřív to bylo pro mě složitější. Neumím si náš zápas užít, jako když se dívám na jiné utkání. Zodpovědnost tam je, ale už to není takové jako ze začátku. Nemůže to být o jednom zápase, ale o práci, které člověk musí věřit. Balvan to nebyl, úleva ano, protože je prostor pro práci, která nás nemine. Úspěchy se musí v takovém klubu, jako jsme my, odpracovat.

Lidé z fotbalové branže vás vnímají jako rovného chlapa, co nepropadá panice. Sedí to?
Naučil mě to život. Do fotbalu jsem spadl trošku náhodou, byl jsem vrcholový sportovec, kanoista na celkem slušné úrovni. Vystudoval jsem FTVS UK v Praze, končil jsem vojnu na Dukle a přišla nabídka ze Synotu. Součástí byla zajímavá stáž v Monaku. Ta výzva mě zaujala. Jsem sportovec tělem i duší. Fotbal je fenomén. Určitým sportům rozumím víc než fotbalu. Naplňuje mě to v tom, že ve sportu si všechno musíte vydobýt. Mně nikdo nic nedal a nepředpokládám, že dá. Snažím se i tak chovat k ostatním.

Co vám dala stáž v Monaku?
Viděl jsem to, co jsem chtěl zkusit aplikovat v praxi. Když posílám trenéry na stáže, říkám, že si z toho mohou něco vzít, ale pak to musí přenést do našich podmínek. Já se snažil naplňovat ty myšlenky. Ze začátku se to povedlo. Ale dělat v Česku obecně sport je strašně složité. Představa lidí se naprosto liší od reality. Trenéři jsou nevolníci. Když jste zaměstnanec učitel, máte standardní tabulkový plat. Vystudoval si to, tak to má. Tady je to šílené, nedůstojné. Absolvoval jsem fakultu, můžu učit, dělat manažera, trenéra, ale trenéra bych nedělal. Teda vlastně ho zadarmo dělám, pomáhám v kanoistice v klubu v Ostrožské Nové Vsi, kde trénují mé děti. Kdybych za to něco chtěl, jak je to obvyklé ve fotbale, tak ten klub zkrachuje.

Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku