Slovácko se vrací aneb ligo těš se na modrobílou armádu!

Začalo to jako velký příběh, příběh, ve kterém přišlo zlo, příběh jako z pohádky, kde nakonec dobro nad zlem zvítězilo.
Velké plány, cesta do fotbalové Evropy, rozkvět regionu o sport zvaný fotbal, i to v dnešní době tu vládne, panovníci dobří i zlí, přesto soubor vedený od počátku v čele s panem Valentou stále žije a bije se za prvoligové body dodnes.
Ovšem hrdina a zachránce je už jiný! Ale vraťme se zpátky do historie a vzpomeňme na to, co jednou začalo a nekončí dodnes!

Fotbalový klub Staré Město ve spoluprácí s firmou Synot vnesl do fotbalu v tomto regionu fotbalovou chuť.  Fotbal ve Starém městě šel velmi rychle nahoru, až se podařilo týmu postoupit z druhé fotbalové ligy do elitní české soutěže. S tímto historickým úspěchem rodiny Valentů se podařilo spojit také dva odvěké sousedské tábory, Staré Město a Uherské Hradiště. Fotbal se přesunul z malebného a fanoušky oblíbeného útulného stadionu Širůch do městské části Uherského Hradiště, kde se v tu dobu stavěl stadion, aby posloužil jako nedobytná tvrz v první lize. S rozkvětem první ligy začal lidi fotbal bavit víc a víc, první liga je první liga. Fotbal nabíral každým rokem na větší síle naší gardy, až přišel pád, pád, který málo kdo z fanoušků čekal.

Tým byl po výborné sezóně, kdy působil v první lize pátým rokem a obsadil v konečné tabulce 5.místo, zapleten do úplatkářské aféry zvané korupce.  Tehdy se to nikomu nelíbilo a oprávněně.
Ostatní tábory se zalekly síly našeho stoupajícího týmu a snažily se o náš strmý pád do černých hlubin. Tehdy klub ,,navždy,, opustil největší milovník fotbalu firma Synot. Přesto ale ne úplně, jen se vzdal veškerých nároků na pokračování k cestě za titulem, což bylo tohoto dosud stoupajícího týmu velkým snem a jistě možno dosažitelným úkolem. Klub přes trest dostal 12-ti bodové manko do další sezóny a přes to, že se mu podařilo udržet (tým obsadil krasée 7.místo), byl k prodeji jiným majitelům, tehdy, když to vypadalo s klubem nejhůř a měl nadobro zmizet z fotbalové mapy, přišel nový ,,panovník,, (Jan Řezník). Ovšem nikdo tehdy netušil, co bude zač, a jaké v nás zanechá myšlenky o lepších časech. Tým se chvíli držel, ovšem panovník prodával a prodával, až jeho armáda klesala hlouběji do propasti a výkonnostní bídy. Tým, ač se štěstím, se přesto ještě dokázal v lize udržet, obsadil 13.místo. Ovšem mnoho lidí začalo špatně smýšlet o vládě panovníka. K názoru se přidávalo čím dál více lidi, až si všichni jednoho dne žádali jedno, a to pryč s tímto panovníkem, který klub ač zachránil, málem jej také poslal do záhuby sám o něco později. Přes veškeré snahy se klub nakonec nepodařilo zachránit a propadl se po 7 letech zpátky do hlubin druholigového fotbalu. Jedna příznivá zpráva tu přeci jen byla, klub mohl hledat nového majitele, někoho, kdo to s klubem bude myslet vážně a klub se vrátí tam, kde dřív byl.

Zachránce se přesto našel a všichni se chtěli radovat z toho, že klub povznese zpátky do památných zmíněných dob. Ovšem k tomu, aby se tak událo, potřeboval klub smazat spoušť od bývalého majitele, který zanechal v klubu velké finanční dluhy a závazky. Postupem času se vše podařilo vyrovnat i vůči ostatním klubům. Ba co víc, klub dokonce bojoval o postup zpátky mezi elitu, ale boj neustál a nepostoupil. V posledním kole byla fotbalová tvrz na domácím stadioně dobyta soupeřem z Příbrami, který se radoval z postupu na úkor domácích.

V další sezóně tým nezačal své putování v druhé lize úspěšně, nedařilo se, tým neměl až tak kvalitní kádr oproti éře rodiny Valentů. Po podzimu týmu patřila 14.příčka, a vypadalo to, že klub nesměřuje správným směrem. Panovník (Zdeněk Zemek) věděl, že pokud chce dobře vládnout, musí udělat ty správné kroky a to co nejrychleji. Naštěstí udělal kroky, které byly správné a snad i dlouhodobé. Přišel kvalitní trenér (Josef Mazura)a osoba, která fotbalem dlouhodobě žije a zná fotbalové prostředí (Vladimír Krejčí). Přišlo posílení, klub se opravdu zlepšil a dokázal, že má na víc než hrát druhou ligu, ba dokonce se dokázal probojovat až do finále národního poháru, kde ale podlehl výběru Teplic.
 
Velká euforie nastala tehdy, když se pro Slovácko, ač skončilo ve druhé lize na 10.místě, objevila příležitost odkoupení licence od jiného klubu. Tato varianta by znamenala, že klub se vrátí zpátky do nejvyšší ligy a dostane možnost hrát znovu s nejlepšími týmy v republice. O tuto možnost mělo ovšem zájem více týmů. Hlavy se daly dohromady a rozhodly, že fotbal tu začal zkvétat a nebylo by na škodu ligu odkoupit a vyhrát nade všemi!
Možná to byl osud , ale vyšlo to  právě týmu z Uherského Hradiště, týmu, který bojoval pod názvem 1.FC Slovácko.

A není to náhodou, že zrovna tento tým je zpátky v lize, tým, který má jak výbornou fanouškovskou základnu, tak i podmínky k fotbalu. Je to i proto, že tým našel svého nového panovníka, který vede slovácko zpátky tam, kde dnes už mohl být.

Slovácko nejen baví fotbalovou prvoligovou scénu krásným fotbalem, ale i tradicí. A tou by mělo u každého z fanoušků býti a slyšiti tlukot modrobílé armády. A hrdě se hlásit k tomu, že my jsme  Modrobílí a naše srdce slovácké buší a bojuje za klub, který máme rádi!!!

Autor: Dany-Hull city

Zdroj: