Slovácko už myslí na přestavbu. Rozprodej nehrozí, co kouč Svědík?

Když si k tomu připočteme zářezy v Jablonci, či na Slavii... Fenomenální.

Historická bilance byla minulu sezónu pokud se nepletu 7 výher v rade

Super..takovou serii ted nema v lize nikdo sest zapasu v rade za tri body..rekl bych ze sme tusim vyrovnali historickou bilanci Slovacka,ale nevim to jiste

Rigino dnes nejlepší!!!

Prý "Slovácko ztratilo", howno, nebýt zmrdů Julínka, Petříka a Zelinky, tzv. "sudích", kteří připravili FCS min. o šest bodů, tak kluci mohli v pohodě vést ligu-to by se cajzli posrali! Dneska skvělá druhá půlka, Rigi parádně, hoooooodně pomohl, skvělé tři body. Teď doma spláchnout trojkou tu rudou verbež!

tvl mít po 13. kolech na kontě 10 vítězství, to je něco

no jako čumím.. kam až se to potáhne...:)

Gol už je tam konečně

Fcslovacko dík

👍👍👍👍👍👍👍

Když před třemi a půl lety vyskládalo Slovácko druholigové Jihlavě dva miliony korun za Martina Svědíka, leckdo si klepal na čelo. Platit za přestup trenéra, kde to jsme?! Ještě aby se z toho nestal standard…Konzervativní české prostředí nechápalo, proč šetrný klub bez větších ambicí najednou investuje do kouče, který na jaře téhož roku sestoupil s Jihlavou z nejvyšší soutěže. Na hráčském trhu přitom organizace z Uherského Hradiště sahala po levném zboží, ideálně s nulovou cenovkou. A teď prásk, dva „míče“ jako náhrada za Michala Kordulu, jehož přihrávkový styl přestal nést výsledky. Boj o nástupce byl ovšem tvrdý. Vysočina se svého odborníka nehodlala lehce vzdát. „V Jihlavě jsem byl kvůli tomu asi třikrát,“ vyprávěl nedávno Sportu manažer Veliče Šumulikoski. Tohle nebyl klasický výběr ve stylu: Ten je volný, má nějaké jméno a zkušenosti, zkusíme ho. Fanoušci budou rádi, že jsme něco udělali… Hlubší uvažování od většiny tuzemských fotbalových funkcionářů nečekejte. Šéfové Slovácka však šli proti proudu. Tušili, že se jim nemalá investice vyplatí. A Svědíkovi dali čas. První rok bohatě stačilo, že ligu zachránil. Ve druhém už málem procpal tým mezi elitní šestku. Ve třetí z toho bylo senzační čtvrté místo za Slavií, Spartou a Jabloncem. Nejlepší umístění v historii klubu a jako bonus postup do předkola Konferenční ligy. Pardubický rodák si vybudoval tak pevnou pozici, že vám dnes každý řekne: Úspěch Slovácka je jeho zásluha. Jakkoliv je to příliš zjednodušené tvrzení. Svědík není solitér, ačkoliv tak někdy může působit. Na lidech kolem něho mu záleží, pečlivě si je vybírá. A věří jim. Sedmačtyřicetiletý muž má přirozeně dominantní náturu, stahuje na sebe pozornost, aniž by to vyžadoval. Když mu novinář chce dát přívlastek, na první dobrou ho napadne slovo „náročný“. Laciné, jistě. Náročný by měl být přece každý kouč. Copak Vrba není náročný? Nebo Trpišovský? Jarolím? Rada? Přesto vám tento výraz naskočí automaticky hlavně u Svědíka. Částečně je to projevem u lavičky. V anketě o nejemotivnějšího kouče by byl vedle jabloneckého doyena Petra Rady největším favoritem. Řve na své hráče, na rozhodčí, občas se pustí do kontroverze se střídačkou protivníka. S naštvanou tváří, žvýkačkou a typickou kšiltovkou na hlavě.To je jeho fotbalový svět. V podstatě maska, sloužící k tomu, aby z hráčů a realizačního týmu (včetně sebe) vytáhl v pracovním procesu to nejlepší. Na toho, kdo ho nezná blíž, může působit jako nelida. Věčně zachmuřený chlap, urputně hledající dokonalost. Mimo hřiště je ovšem Svědík přátelský, k hráčům má blízko. Byl jsem svědkem toho, jak matador Milan Petržela nakouknul do jeho kamrlíku a zajímal se o stav trenérova bolavého kolena. Další důkaz o tom, že kouč není jen ras, před nímž si nikdo nedovolí ani ceknout? Když Petržela vstřelil v Liberci gól, parodoval „kachní“ chůzi svého nadřízeného. „Kluci mě do toho vyhecovali. On má trenér ty nožky trochu křivé. Párkrát už jsem to udělal. Klukům se to líbilo, trenér neměl námitky,“ popisoval s úsměvem. Zdaleka ne každého kouče by to pobavilo.Pro média je Svědík vděčný glosátor. Mluví jasně, k věci, konkrétně. Netaktizuje, nedělá lepším sebe, ani hráče. Když někdo v zápase neplní, co má anebo vyrobí lacinou chybu, klidně ho na tiskovce sjede. Na férovku. A pak ještě v kabině. V tomto směru je v lize výjimkou. V minulé sezoně měl často na mušce brankáře Nemravu s Bajzou. A když útočník Cicilia začal flákat tréninky a dělal průšvihy mimo stadion, vypadl z nominace. Bez pardonu. Většina jeho kolegů jsou navenek alibisté. Primárně se bojí o vlastní džob. Mají strach z hráčů, z vedení, z fanoušků. Možná i sami ze sebe. Nedisponují zdravým sebevědomím, které by dovolilo pustit se do adresné a podnětné kritiky. V hlavě jim šrotuje: Když veřejně přiznám, že jsme hráli příšerně a Franta Novák má nejvýš na krajský přebor, tím přece shazuju svoji práci. Tohle myšlení je Svědíkovi cizí. Netaktizuje. Má to v sobě jinak: Tohle si myslím, tak to i řeknu. S hráči má čistý vztah. Když si to zasloužíte, rád vás pochválím. Pokud nedáte do zápasu maximum, dozví se to celá republika. Jde o respekt, nastavení vzájemných vztahů. V tom je kouč Slovácka extrémně silný. Víru ve vlastní síly, která je pro jeho práci nezbytná, úspěšně pumpuje i do kabiny. Pak borce psychicky nerozloží pár trenérových kritických poznámek v médiích. Svědík si je může dovolit. Během posledních dvou let se dostal do specifické pozice. Přitom moc nechybělo a hlavním trenérem dnes vůbec nebyl. Když jeho kamarád Václav Jílek dostal na prahu léta 2019 nabídku od Sparty, chtěl si ho vzít s sebou na Letnou. Jenže měl pouze místo druhého asistenta. Pozici prvního už dříve přislíbil Jiřímu Saňákovi. Být číslem tři v realizačním týmu Letenských přirozený šéf Svědík logicky odmítl. Nyní si určitě říká, jak to byl prozíravý krok. Zkušenost ze Sparty se počítá, ale tak daleko by v profesní kariéře rozhodně nebyl. Ve Slovácku je králem, byť ne vše běží podle jeho představ. Je to každodenní boj o kompromisy, klub navzdory historické éře nehodlá jít přes ekonomický závit a opustit schéma skromného regionálního klubu. Žádná druhá Plzeň se v Uherském Hradišti nerodí. Což může Svědíka mrzet. A nepochybně se tak děje, jak poznáte z některých vyjádření. Je maximalista a má na všechno vyšší nároky, než mu může poklidné rodinné prostředí na východě Moravy splnit. V létě měl laso z Wisly Krakov. To už je trošku jiná liga. Slavný velký klub s náročnými fanoušky, který poslední roky tápe, vypadl ze špičky. Přesně práce pro něj. Ačkoliv zrovna dovedl Slovácko do Evropy, po polské výzvě by Svědík skočil. Dostat se do zahraničí je těžší než do Mladé Boleslavi nebo Hradce Králové. Jenže… Slovácko je sice malý, ale hrdý klub. Ředitel Petr Pojezný nehodlá prodávat pod cenou hráče, ani trenéry. Tady se na žádné kompromisy nejede. Výstupní klauzule v koučově smlouvě v té době ještě neměla platnost a o uvolnění vedení odmítlo jednat. Zajímavý džob obdržel po vyhazovu z Plzně Adrian Guľa. Lehce zklamaný Svědík zůstal na Moravě a famózně rozjel s týmem další sezonu. Herně je na tom Slovácko aktuálně asi nejlíp z celé soutěže. Hráči bez ohledu na věk se pod trenérovým bičem (a cukrem) posunuli na ještě vyšší level. Víc kombinační, kreativnější, produktivnější, zábavnější. Za trenéra mluví výsledky a výkony. Nijak jinak se jeho práce nehodnotí. Slovácko má obojí. Jasně vidíte, že kouč laťku neustále zvedá. Uspokojení z remízy? Neexistuje! Říká se, že radost z vítězství trvá do půlnoci a pak se musí jít zase makat. Svědík je dvě minuty po zápase vážný, naprosto koncentrovaný a s nohama pevně na zemi. V jedné větě pochválí i zkritizuje a jede dál. Hned a naplno. Být dobrý mu nestačí. Chce být nejlepší. Nebo se o to aspoň pokusit. Ať má čisté svědomí. Je zřejmé, že Slovácko už je mu těsné. Kdyby prodloužil kontrakt, bylo by to překvapení. Dnes je v luxusní pozici, kdy o angažmá nebude mít minimálně několik let nouzi. Náleží do kategorie výjimečných vedle Pavla Vrby či Jindřicha Trpišovského. Navíc je víceméně stále na startu trenérské kariéry. Sedmačtyřicet, žádný věk. Reálně má větší hodnotu než ten nejdražší hráč jeho mužstva. Jakmile se některý z top českých klubů ocitne bez trenéra, bude Svědík nejspíš první volba. Ale obě strany si musí předem jasně říct, do čeho jdou. Idea, že mu pět ředitelů kecá do stavby týmu, tréninkového procesu či bez jeho vědomí a schválení přivádí posily, by byla předem odsouzena k zániku. Nad zásadními věcmi kolem týmu potřebuje mít kontrolu, volnost, zodpovědnost. Když se cítí komfortně, začne klubu důvěru vracet. I když možná ne hned. Na Slovácku to taky trvalo. Nejdřív záchrana, pak stabilizace a teď ostrá konkurence pro Spartu, Slavii a Plzeň. Svědík není trenér pro ucpání díry. To ať radši dál děsí elitu ze stadionu nejmenšího prvoligového města. Slovácko je trhák, téma do hospod i odborných debat. (Ne)jen díky trenérovi.

https://isport.blesk.cz/clanek/muj-isport-blogy-redaktori-michal-kosturik/404309/trhak-ze-slovacka-svedik-viru-v-sebe-pumpuje-do-kabiny-byt-dobry-nestaci.html nemáte náhodou někdo plně znění

pěkný rozhovor, díky

Nbk: přesně, je třeba mu to připomenout zmetkovi hned na začátku 💪

Rozhovor s Muchou z IDnes Premium Bydlí pár kroků od Androva stadionu, kde toho tolik prožil. Jedenáct roků válel ve fotbalové Olomouci. Statný střední záložník, číslo šest. Platný při útočení i bránění. V pohárových kláních dal za Sigmou šest branek a stal se její legendou. Na vzpomínání však čtyřiapadesátiletý Josef Mucha příliš není. Slovácku pomáhá jako asistent trenéra Svědíka ve spanilé jízdě. Po dvanácti kolech ztrácí na druhou Spartu se Slavií jen bod, takže je vám asi jasné, po čem bude prahnout v sobotu navečer na Andrově stadionu jako soupeř milované Sigmy. Už jste si zvykl vracet se jako sok, nebo je to pořád divné? Zápasů, kdy jsem tam byl jako soupeř, už bylo hodně, ale je to zvláštní. Na tom stadionu jsem něco prožil, kousek od něj bydlím. Je to další ligový zápas. Vždy tam chci uspět. Spousta odborníků říkala: No, vyšla vám jedna sezona. Ale my to potvrzujeme i v té další. Není to náhoda. Nehrajeme fotbal na náhodu, je to práce celého klubu. V Sigmě jste legendou. Vzpomínek je spousta. Prožil jsem tam hezké období – hráčské, zčásti i trenérské. Ale to už je hodně dávno. Spíš se dívám dopředu. Jestli dovolíte, ještě se podíváme dozadu. Vypíchnete zápas, kdy jste se v Sigmě cítil nejlépe? Mně jeden naskočí hned... Bylo jich hodně. Ale myslím si, že narážíte na zápas s Udine. To jste ve finále Intertoto Cupu zářil, dal jste gól doma i venku, ale vybaví se mi ještě Pohár UEFA proti Celtě Vigo. Výhra 4:3 a vaše dvě trefy. Taky pěkný zápas. I když mé góly k postupu nevedly. Celta Vigo s hvězdami Mostovojem, Bobanem či McCarthym vedla španělskou ligu. Do zápasu jste šel po půl hodině za zraněného Hapala. Po akci Vlčka jste se trefil pod břevno, centr Kobylíka jste zase uklidil hlavičkou. To se tak někdy sejde. Ale už se mi ty góly ani nevybaví... Teď to bylo dvacet let. Dlouhá doba. I když jsme u nich prohráli 0:4, doma jsme to zamotali tak, že jsme ještě mohli postoupit. Ale na konci nám dali po chybě gól a bylo hotovo. Měli jsme však hodně silné mužstvo. S dravci Kobylíkem a Urbánkem na křídlech. Hlavně v první sezoně, kdy byli neznámí, jsme je hodně využívali. Byli tam reprezentanti Tomáš Ujfaluši, Radek Kováč, Olda Machala, vrátil se Pavel Hapal, který utužil kolektiv, byl pro nás obrovsky důležitý. Hráli jsme nahoře. Měli jsme výbornou partu. Naskočí mi i domácí zápas proti Marseille. Plichtu 2:2 zařídil mládenec Marek Heinz. To Marovi vyšlo, v tomhle zápase se prodal. Ale tam jsme taky dostali čtyřku. Rok 98, měli tři mistry světa – Dugarryho, Blanka, Pirése. A Šedého vlka Ravanelliho. Fakt silné mužstvo. Pohár je svátek. Tehdy těch zápasů ještě nebylo tolik, nehrálo se ve skupinách. Hrálo se vyřazovacím způsobem. I za Udine hráli vynikající fotbalisti, ale my je vyvedli z pohody. Byli jste minutu od vítězství celého Intertota, načež si dal v nastaveném čase Ujfaluši vlastní gól... Obrovské zklamání. Dolehlo to na nás. I tam jsme měli spoustu šancí. Ale to je fotbal. Měli jsme smůlu. Jak ji snášel emotivní trenér Leoš Kalvoda? Leoš byl učeň Karla Brücknera, výborný trenér. Mazaný lob, kterým jste překonal brankáře Udine Turciho, byl vaším nejpamátnějším gólem? Když se vám to podaří na takové úrovni, tak byl jeden z nejhezčích. Legendární záložník fotbalové Sigmy Josef Mucha slaví 47. narozeniny. Jak to, že jste si nezkusil cizinu? Vím, že se něco řešilo, ale nikdy jsem neměl manažera. V Olomouci jsem byl vždycky spokojený. Když to beru s odstupem času, možná byla chyba, že jsem nezkusil něco jiného, teď bych to řešil jinak. Většinu kariéry jsem strávil v Sigmě. Sportovní ředitel Jiří Kubíček k vám nabídky ani nepouštěl? Něco se ke mně dostalo, ale přesně to nevím. Nepitvám se v tom. Ještě na konci kariéry jsem měl namířeno na Kypr, ale sešlo i z toho. To mě mrzí. Nejvíc vám na hřišti seděla pozice osm – v centru dění? Ano, měl jsem vyváženou ofenzivu a defenzivu. Nechci se chválit, ale byl jsem poctivý střední záložník. Byť jste nebyl sprinter. Myslíte, že by na vás sázel i slovácký kolega Martin Svědík? Myslím, že bych si kopnul. Teď by vás to bavilo, na Slovácko je radost pohledět, což? Ano, máme období, kdy se nám daří. V mužstvu je pohoda. Užíváme si to a chceme, aby to vydrželo co nejdéle. V součtu s minulou sezonou to trvá už celkem dlouho. Spousta odborníků říkala: No, vyšla vám jedna sezona. Ale my to potvrzujeme i v té další. Není to náhoda. Nehrajeme fotbal na náhodu, je to práce celého klubu – hráčů, realizačního týmu, vedení. A v porovnání s minulou sezonou výkony splňují ještě vyšší parametry v ofenzivě. Souhlasím. Proti minulé sezoně máme ještě větší držení míče, kombinaci, ale nechceme hrát na sto přihrávek, chceme hrát rychle nahoru, atakovat vysoko. Pořád pracujeme na tom, aby hra byla lepší a lepší. Zapracovali jsme na rozehrávce a zdokonalujeme rychlý přechod. Vnímáte větší respekt soupeřů? Začínají nás brát vážně. Pro každého soupeře hrajeme nepříjemný běhavý fotbal. Více se na nás zaměří, na obranu. O to je to pro nás těžší. Neměli jste obavy, jak s týmem zamává brzké vyřazení z předkola Konferenční ligy s bulharským Plovdivem? To máte pravdu. Viděl jsem na starších hráčích, že jsou z toho hodně špatní. Dovolím si tvrdit, že jsme v obou zápasech byli lepší. Vypadli jsme na penalty. To je už loterie. Na kterou nemělo dojít. Měli jsme spoustu šancí hlavně v Plovdivu. Ale my i hráči jsme se z toho oklepali. Jsem rád, že jsme to ustáli. Čekal jsem, že to bude horší. Je to zkušenost, která může Slovácko zase posunout a která vás žene znovu do Evropy? Určitě. Každý pohárový zápas je dobrý, velká zkušenost. Je to o sebevědomí. Kdybychom postoupili, narazili bychom na Kodaň. Věřím, že bychom byli schopni ji potrápit. Slovácko má starší tým, hlavně v obraně. Sehranost, výsledky i běžecká data vám ukazují, že to není na škodu? V defenzivě máme starší tým, ale ti hráči jsou pořád dobří. Často se to omílá. My nekoukáme na to, kolik kdo má roků, ale jaké předvádí výkony. Zvlášť starší hráči mužstvo drží a zaslouží si hrát. Když bude mladší lepší, bude hrát on. Mladí se prodají, když budou hrát vedle zkušenějších. Osmatřicetiletý křídelník Milan Petržela ve sprintu popírá zákony přírody, nezpomaluje. Neviděl jsem v takovém věku tak rychlého hráče. Dokud bude rychlý, může první ligu hrát. Jaká je spolupráce s detailistou Martinem Svědíkem? Od Martina jsem dostal nabídku před rokem, když skončil Michal Šmarda. Sedli jsme si fotbalově i lidsky. Před pětadvaceti lety jsme spolu hráli v Sigmě Olomouc. Vyhovíme si ve všem, s realizačním týmem nám to funguje výborně. Nebál jste se, že v létě odejde do polské Wisly Krakov? To k fotbalu patří. Když dostanete zajímavou nabídku jako hráč i trenér, potěší to. Ale přesně nevím, jak to Martin měl. Jsme profíci a děláme všechno pro to, abychom byli úspěšní ve Slovácku. Jako asistent Petra Uličného jste byl u největšího úspěchu Sigmy, když jste ve finále českého poháru porazili Spartu. V květnu to bude deset let. Největší výsledek Sigmy, její jediná trofej. Pak ještě vyhrála Superpohár. S trenérem Uličným jsme stále v kontaktu. Byla škoda, že po sezoně, ač jsem ho přemlouval, skončil. Já měl krátkodobou smlouvu, přišel kouč Pivarník a já skončil taky. Přitom s Kotůlkem a s Uličným jste tvořili silnou trojici. Fungovalo to. Kolektiv byl perfektní. Trenér Uličný byl dobrou duší, dokázal do toho vnést šmrnc, odlehčit atmosféru. Věděl, kdy může přitlačit a kdy mužstvo rozesmát. Na to měl obrovský cit. Byl psycholog. Nikoho by ani ve snu nenapadlo, že vyhrajeme pohár. Přišli jsme k týmu po podzimu, měl po odečtu jen devět bodů. Přišel i Michal Ordoš a další hráči, šlapalo to. Daří se i vašim dětem. Dcera Karolína je světová tenistka, Filip chytá druhou ligu za Prostějov. Sledujete jejich zápasy bedlivě? Samozřejmě! Sledujeme se všichni navzájem. Ale kdo je nejúspěšnější, je asi jasné. Nehecujeme se, fandíme si. Když mám volno, jedu se podívat do Prostějova. A když hraje Karolína poblíž, nevynechám zápas. Bohužel je zraněná. Ale už zase v tréninku. Břišní sval se konečně umoudřil? Trénuje teď v Praze, má ještě kontroly, ale pomalu se začíná chystat na další sezonu. Nechce to uspěchat, dokud nebude zdravá. Filip má na ligu? Má vynikající hru nohama. V lize by se neztratil. Potřeboval by dostat šanci a chytit ji za pačesy. A vaše sny? Pořád vyhrávat, každý zápas! Doma jsme stoprocentní. Ale jsme teprve za třetinou soutěže. V Olomouci budete za favority? Podle postavení v tabulce, ale liga je vyrovnaná. Každý může porazit každého. I když je pravda, že letos je prvních pět týmu odskočených. Nepamatuji se, že by tam byl tolik bodů rozdíl. Propast je větší.

Za simulaci Doležala nevím zda mohl ..

Je mi jedno, jak bude zítra pískat Petřík... Hned při nástupu, po přivítání hráčů, bych přivítal jeho.. to co udělal v Jablonci, tak byl hnus největší.

Tomáš Vasiljev ukončil po sestupu Blanska do třetí ligy svoji profesionální kariéru. Místo toho se vrhl na dráhu trenéra. Momentálně působí u hráčů Sigmy Olomouc do osmnácti let. „Už jako hráč jsem okoukával spoustu věcí od různých trenérů. Vedl mě třeba Martin Svědík, Martin Pulpit, Václav Jílek či Jiří Balcárek. Od každého jsem si vzal něco,“ řekl.

Nemalujte čerty na zeď. Až to bude tak to bude, zatím je rozjetá sezona, nazdar...

Ten začátek slibný ale ten záveř přesně, nevyvolává. Tak snad vše dobře dopadne, pro nás. Filip musíme udržet i Martina! práce tu ještě dost...klub jde správným směrem, jen si přeji plný dům. I když ty resktrikce k tomu nepřispívají.

Posledních pár vět, ve mě moc radosti nevyvolává. Ale zase si říkám, co vše už se tu zdálo beznadějné a pak to k překvapení všech, dobře dopadlo.