Emoce hýbaly uherskohrdišťským stadionem prakticky po celé středeční odpoledne a podvečer. Zápasu předcházela mnohdy až přehnaně sebevědomá vyjádření fanoušků, kteří už už viděli Slovácko v pohárové Evropě. Ne, že by tyto proklamace nebyly nereálné, ale přecejen domácí celek čekal mistr ligy, který má na dosah i obhajobu titulu a výhru Slovácka v Edenu mohli někteří brát spíše jako dráždění hada bosou nohou a událost, která se jen tak opakovat nebude.
A úvod zápasu dal za pravdu spíše těm druhým. Slávisté vlítli na Slovácko a zatlačili jej na vlastní polovinu. Ostatně podobné to bylo i Praze. Tam měli sešívaní také územní převahu, problémem bylo překonání Slováckého obranného bloku, který nedovoloval soupeři průnik do šestnáctky. A nejinak to bylo také v Hradišti. Slávie byla kombinačně i individuálně o krok napřed, do šancí se však nedostávala a uchylovala se pouze ke střelám z dálky, které Filipko bez větších obtíží likvidoval. Oproti zápasu v Edenu ale byl vidět jeden rozdíl. Domácí si více věřili směrem dopředu a ačkoli se často bránili, nebáli se chodit často také dopředu, drželi míč na polovině hostí a umožňovali defenzivním hráčům trochu oddechu.
Po půlhodině hry se (znovu) zranil Aleš Chmelíček, který se v této sezoně stal asi největším smolařem v tomto ohledu a musl být střídán ještě před poločasem Václavem Ondřejkou. V této fázi hry se Slovácko muselo vypořádat asi s nejvážnější situací před Filipkem, a to když domácí gólman, ohrožován Bestou neudržel míč a ten v poslední chvíli odkopávali obránci.
Druhý poločas zahájili hosté opět ofenzivně a hned po dvou minutách Filipkem vyražený míč před Belaidem zachraňoval Formánek. Kanonáda pokračovala a Filipko byl znovu několikrát v permanenci po nebezpečných střelách Jarolíma a Brabce. Uplynula asi hodina hry a Slovácko se znovu dostávalo pod drtivý tlak Slávistů, který vyvrcholil gólovou akcí, na jejímž konci byl bývalý kanonýr Slovácka, Milan Ivana. Ten využil přihrávky Suchého mezi obránce a Filipko byl tentokráte bezmocný. 0:1. Slávia se uklidnila, přesto se stále snažila rozhodnout zápas.
Deset minut před koncem se mohl znovu stát hrdinou Slovácka, podobně jako na Bazalech, Ondřej Čtvrtníček, po vynikající přihrávce od Ondřejky ale nechal vyniknout pouze do té doby znuděného Vaniaka. Ten se ale stal ústřední postavou minut následujících. Brabec neuvěřitelně chyboval v rozehrávce, toho využil Ondřejka a po nájezdu na Vaniaka poslal míč nad padajícím gólmanem. 1:1. Slovácký stadion vybuchl nadšením a 8121 diváků slavilo. Ondřejka ale neměl dost a po čtyřech minutách dostal příležitost k dalšímu brejku. Opět dostal míč za obranu, znovu čelil Vaniakovi, ten ale podle sudího zastavil míč mimo šestnáctku rukou a byl vyloučen. Do branky tak šel Grajciar, protože hosté už neměli možnost vystřídat. Galapředstavení mladého útočníka Slovácka skončilo v nastaveném čase, kdy po dalším rychlém kontru nezištně přihrál Cleberovi, který Grajciara obhodil a uvrhl domácí fanoušky do absolutní extáze.
Slovácko tak po čtyřech letech bude hrát znovu finále domácího poháru. Tentokráte proti němu bude stát celek Teplic, jenž vyřadil Spartu Praha na pokutové kopy 5:4. Finále je na pořadu 27. května zřejmě na pražském Strahově.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze
návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace