Nepatří do skupiny nemotorných obránců. Naopak. Dejan Jurkič si s míčem náramně rozumí a dokáže nebezpečně zaútočit.
Ale radosti ze vstřeleného gólu v českých fotbalových soutěžích si slovinský bek poprvé užil teprve v sobotu. Rok a půl po příchodu z Řecka. A rozhodl tím o prvním letošním vítězství druholigových fotbalistů Slovácka na hřišti soupeře -1:0 nad HFK Olomouc.
„Třeba když jsem na podzim hostoval v ligovém Kladně, které bylo předposlední, tak jsme hlavně bránili, málo se útočilo. Všechno bylo na obráncích. Balony jsme měli čas jenom odkopávat,“ srovnává šestadvacetiletý kmenový hráč olomoucké Sigmy. „Proto jsme taky nemohli úplně všechno zastavit. Je to těžké, když celý zápas jenom bráníš.“
* Při víkendovém zápase jste ale taky nebyli tolik aktivní. Čím to?
Předtím proti Jihlavě jsme byli doma, proto jsme samozřejmě hráli ofenzivně. V Holici jsme všechno podřídili výhře. Spoléhali jsme na bojovnost a protiútoky. Měli jsme velké štěstí, že se nám to povedlo.
* Na skromně zaplněném stadionu v Olomouci to ale díky více než třem stovkám vašich fanoušků vypadalo, že taky hrajete doma, ne?
To je pravda. (usměje se) Fanoušci byli výborní, moc jim děkuju. Je moc fajn pro ně hrát.
* Ve Slovácku zatím jen hostujete ze Sigmy. Jak vidíte svou budoucnost?
Zatím vůbec nevím. Bavit se budeme až po sezoně. Uvidíme, jak se bude dařit mně i mužstvu. Slovácko je jedna z možností, kde bych mohl hrát i dál, protože klub chce brzy postoupit do první ligy.
Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku
|