Úsměv mu kazí rozsáhlá marodka a čerstvé vyřazení z českého poháru na hřišti divizního Slavičína. „To byla ostuda, za kterou se musíme našim fanouškům jednoznačně omluvit,“ přiznává kouč fotbalistů Slovácka Svatopluk Habanec. Jinak ale může být nadšený - v sobotním domácím zápase proti aktuálně třetímu Liberci bude Slovácko hájit nečekanou druhou příčku, na níž tým prožil nezvyklou dvoutýdenní ligovou přestávku.
Od návratu do ligy v roce 2009 Slovácko nikdy nezískalo v úvodních pěti kolech deset bodů. Připadáte si jako ve snu?
Start se nám opravdu povedl. Ale loni to bylo podobné, na konci srpna jsme taky měli deset bodů, byť to bylo po šesti zápasech. V tabulce nás teď vyšvihlo i to, že některé top mančafty, jako Plzeň, zatím klopýtají. Každopádně průměr dvou bodů na zápas je vysoký nadstandard.
Žijí hráči úspěšným startem?
Hráči i všichni kolem musí zůstat na zemi, nesmí se vznášet v oblacích. Teď můžeme říkat, že je vše skvělé, perfektní, za měsíc může být všechno jinak. Fotbal je houpačka, na to nesmíme zapomínat.
Do sezony jste šli bez jediného nového hráče, naopak Trávník a Kerbr posílili Jablonec a Liberec, navíc máte hodně marodů. Překvapilo vás, že se to na výsledcích neprojevilo?
Je fakt, že i když máme deset bodů, výkony někdy nebyly takové jako v některých zápasech minulých sezon. Je neoddiskutovatelné, že na hřišti nám momentálně schází čtyři pět hráčů základní sestavy. Ať už je to vinou zranění, přestupů či hostování. Souhra týmu je malinko jiná. Ale mančaft se povedlo poskládat tak, že není třeba úplně brečet. Víme, kde nás tlačí bota, snažíme se to nahrazovat, jak to jde. Někdy třeba zápas dohráváme jinak, než bychom si přáli. Ale jdeme cestou, která je nastavená od majitele klubu, od vedení i ode mě. Že se v kádru zaučují mladí hráči, a není jich málo, taková priorita tady je.
Není paradoxní, že jste druzí v tabulce, ale přitom se hrou stále nejste spokojení?
Ale vzpomeňte si na první zápas loňské sezony. Doma se Slavií jsme předvedli famózní výkon, ale prohráli jsme 1:2. Mně se ten zápas tak líbil, že jej mám pořád před očima, jenže fanouškovi po čase zůstane v hlavě jen výhra nebo prohra. Ano, některé poločasy teď třeba nejsou v našem podání tak atraktivní, ale dávám to trochu za vinu sehranosti a určitým změnám v mančaftu. Na druhou stranu mě těší, že někteří hráči, kteří v minulosti nedostávali tolik příležitostí, nebo byli třeba někde na hostování, chtějí dokázat, že do týmu patří. Je pravda, že občas hrajeme trochu přímočařeji.
Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku
|