Spousta zajímavého čtení o slováckém tažení až do finále poháru se objevila v pátečních novinách. Rozhodně doporučujeme přečíst!
Lidové noviny
Slovácko chce do Evropy
Ten příběh je tak absurdní, že by nad ním zaplesal i Franz Kafka. Tým, který ve druhé lize ještě nemá jistou záchranu, dělí devadesát minut od evropských pohárů.
Fotbalisté Slovácka, dvanáctého týmu druhé ligy, mohou po středečním postupu přes Slavii do finále Poháru ČMFS dál snít, že si v příští sezoně zahrají Evropskou ligu, nástupce Poháru UEFA.
Stačí, když 27. května porazí Teplice, které na penalty vyřadily Spartu. „Nikoho nenapadlo, že budeme hrát ve finále. Ale o úspěch se popereme,“ slibuje ředitel Slovácka Vladimír Krejčí.
Jeho klub je přitom po Dukle a Ratíškovicích teprve třetím finalistou z nižší soutěže od rozdělení federace. „Pohár je specifický. Ve Francii teď vyhrál trofej druholigový Guingamp,“ usmál se trpce slávistický kouč Karel Jarolím.
Slovácko, které se už podruhé neúspěšně pokouší o návrat mezi tuzemskou elitu, prožívá zvláštní sezonu. Ambiciózní tým na podzim tápal a místo boje o postup zabředl do záchranářského bahna.
Vpolovině soutěže byl až čtrnáctý, což neustál slovenský kouč Ladislav Jurkemik ani část vedení klubu. Krize už nemohla být větší.
„Celkově to vypadá divně, ale když se podíváte jen na jarní část, zjistíte, že se stále pohybujeme kolem třetího místa. Podařilo se nám zastavit strmý pád, proto jsem spokojený,“ říká Krejčí.
Klubu z Uherského Hradiště přesto k definitivní záchraně chybí ještě pět bodů. Postup do první ligy se tak znovu odkládá. „Ale v poháru se ukázalo, že konfrontaci s prvoligovými týmy zvládáme. I fanouškům jsme dokázali, že naše úsilí má smysl,“ pochvaluje si Krejčí.
Slovácko se totiž cestou do finále poháru stalo katem prvoligových soupeřů. Postupně vyřadilo Brno, Kladno, Ostravu a nakonec i úřadujícího mistra Slavii.
„Cesta do finále je takovou náplastí na nevydařenou sezonu v lize,“ říkal Slováckému deníku gólman Miroslav Filipko. „Vyřadili jsme už několik prvoligových týmů a nebojíme se ani Teplic.“ Účasti v Evropské lize se nebojí Pokud by se Slovácku podařilo spanilou jízdu pohárem dokončit a proklouznout od Evropské ligy, byla by to senzace, byť v Evropě není takový příběh výjimečný. Český fotbal však nic takového nepamatuje.
„Zůstávám pragmatický,“ říká Krejčí. „Zvládli bychom to, i když bychom se museli dobře posílit. Jen by to urychlilo proces, který by měl dřív nebo později vyvrcholit postupem do první ligy.“
O Pohár UEFA usilovalo Slovácko, tehdy ještě 1. FC Synot, už před lety, ale paradoxně by se sen mohl vyplnit až po pádu z první ligy.
Jen si to představte: o víkendu přijede do Uherského Hradiště Karviná a o tři dny později třeba Hamburk. „Ale kvalitou stadionu i fanouškovskou základnou jsme na to už připravení,“ uvažuje Krejčí.
Ostatně stále existuje jedna možnost, že by ani v případě triumfu Slovácka nemusel český fotbal reprezentovat druholigový klub. Právě Slovácko by totiž podle spekulací mohlo odkoupit prvoligovou licenci od Čáslavi, pokud by středočeský klub mezi elitu postoupil.
„První liga je naším cílem, ale jsou to jen spekulace. Vůbec jsme to neřešili,“ ohradil se Krejčí.
Pohárové úspěchy druholigových klubů
* Ve finále Poháru ČMFS si v roce 1997 zahrála druholigová Dukla Praha a o tři roky později Baník Ratiškovice. Ani jeden z nich si však účast v pohárové Evropě nevybojoval.
* O dosud největší překvapení Poháru UEFA se postaral klub z druhé německé ligy Alemannia Cáchy. V základní skupině vyřadil věhlasnější Zenit Petrohrad a AEK Atény a jeho cestu pohárovou Evropou zastavil až ve třetím kole nizozemský Alkmaar.
* Rakouský pohár před osmi lety ovládl FC Kärnten, který ve finále porazil slavnější FC Tirol 2:1. Ve stejné sezoně pak postoupil i do první ligy.
* Slavný velkoklub Olympique Marseille si zahrál ročník 1994/95 Poháru UEFA jako druholigový klub, přestože si účast vybojoval druhým místem ve francouzské lize. Ve stejném roce však byl kvůli skandálu s ovlivňováním výsledků přeřazen o patro níž.
* Anglie si v hodnocení fair play vysloužila jedno pohárové místo navíc, které svěřila druholigovému klubu Ipswich Town. Ten pak ve druhém kole Poháru UEFA nadvakrát nestačil na tehdejšího mistra české ligy Slovan Liberec.
Autor: Pavel Kalouš
TIME OUT LN: Příliš velký luxus
Fotbalisté Slavie plánovali, jak pražským derby se Spartou vyšperkují finále Poháru ČMFS, jenže svým nečekaným vyřazením nakonec dodali přehlížené soutěži větší náboj, než si vůbec dokázali představit. Příběh druholigového Slovácka, které zaskočilo všechny favority a teď je krok od velké slávy, logicky táhne a vyčnívá ze současné šedi českého fotbalu.
Tým, který se dokázal probrat z klinické smrti, si velký úspěch zaslouží. V Uherském Hradišti se fotbal hraje na jednom z nejmodernějších stadionů v zemi, na druholigové poměry tam chodí slušné návštěvy a klub má za zády silného majitele. Navzdory tomu by triumf Slovácka nebyl příznivou zprávou. Při vší úctě.
Postup druholigového týmu do evropského poháru je luxus, který si mohou dovolit v Anglii, možná ve Španělsku. Český fotbal totiž potřebuje, aby se o něm mluvilo v jiných souvislostech, než že ho v Evropě bude zastupovat klub z nižší soutěže.
Tím spíš, když na cestě do finále vyřadil zřejmě budoucího mistra ligy.
Autor: Pavel Kalouš
Mladá fronta DNES
Jak „podavač míčů“ vyřadil Slavii
Jiří Perůtka, Václav Ondřejka, Ondřej Čtvrtníček nebo Brazilec Cleber. Ta jména vám zřejmě nic neřeknou.
Přitom právě tito mladíci senzačně přivedli fotbalové Slovácko až před bránu pohárové Evropy.
Dvanáctý tým druhé ligy už v Poháru ČMFS vyřadil ligové Brno, Kladno, Ostravu i Slavii a ve středu 27. května se ve finále, které bude zřejmě hostit pražský Eden či Strahov, utká s Teplicemi o vstupenku do premiérového ročníku Evropské ligy.
„Škoda, že nepostoupila namísto Teplic Sparta. Už jsme asi mohli mít Evropu jistou,“ lehce si povzdechl trenér Josef Mazura. „Ale uděláme všechno pro to, abychom i finále zvládli.“
Druholigový tým aby hrál v Evropě? Slovácko by nebylo úplnou raritou, vždyť stejnou možnost si před týdnem vybojoval i francouzský Guingamp po finálovém vítězství v bretaňském derby nad Rennes.
Slovácký tým po sestupu z ligy nabírá se silným majitelem v zádech druhým rokem sílu na návrat mezi českou elitu, v poháru mu letos vychází sázka na neznámá jména.
O vůbec první porážku Slavie s českým soupeřem v novém Edenu se výrazně zasloužil neúnavný záložník Perůtka, který dokonale rozebral záložní řadu mistrovského týmu. „Zajímalo by mě, kolik ten toho v zápase naběhal,“ kroutil hlavou asistent trenéra Jan Palinek.
Podivoval se i mluvčí slávistického týmu: „Co to hraje za podavače míčů?“ ptal se v jednu chvíli.
Tím „podavačem míčů“ byl útočník Ondřejka, který se v následné domácí odvetě postaral o noční můry pro slávistického brankáře Vaniaka.
Soupeř vedl 1:0 a zápas mířil k penaltovému rozstřelu, když jedenadvacetiletý odchovanec klubu dvakrát uháněl sám na Vaniaka. Pokaždé jej zkusil přelobovat – nejprve srovnal, poté brankáře sudí vyloučil za úder rukou mimo pokutové území. Vyprodaný osmitisícový stadion se mohl zbláznit nadšením.
„To, co si Venca dovolil vůči Vaniakovi, bylo hodně drzé,“ žasl i slovácký brankář Miroslav Filipko. „Je pro něj plus, že už tak mladý to v tak vypjatém zápase dokáže.“
„Asi to byl vrchol mé kariéry, nejdůležitější gól,“ uvažoval Ondřejka. Ten pak zkázu Slavie dokonal nahrávkou na Brazilce Clebera, který překonal obránce Grajciara zaskakujícího po vyloučení v bráně.
„Podíváme se na soupisku béčka, jestli ještě někoho nenajdeme pro finále,“ pousmál se asistent Palinek.
Osobní zkušenost s tímto pohádkovým příběhem má i sám trenér Mazura, který ještě coby hráč vyhrál rakouský pohár v roce 1991 s druholigovým SV Stockerau. „V předkole Poháru vítězů pohárů jsme se pak utkali s anglickým Tottenhamem, a já dokonce bránil slavného kanonýra Garyho Linekera,“ vzpomíná.
Přivede člen vítězného týmu na olympiádě v Moskvě k podobnému zážitku i své slovácké svěřence?
Autor: Radek Štěrba
Ondřejka: Z průšviháře ke hvězdám
Lidi, kteří Václava Ondřejku znají, říkají, že je to trošku svérázný chlapík.
Proslulá je třeba historka o tom, jak z vesničky Březová na česko-slovenském pomezí dojížděl s těžkým výronem kotníku na kole do Hradiště vzdáleného čtyřicet kilometrů.
Teď si ale všichni povídají něco jiného. O tom, jak 21letý útočník ve středu zařídil senzační postup fotbalového Slovácka přes mistrovskou Slavii do finále Poháru ČMFS.
„Je to nádherný pocit, když dvakrát porazíte Slavii. To letos nikdo jiný nedokázal,“ uvědomuje si Ondřejka, který v domácí odvetě jeden gól vstřelil, na druhý nahrál a zařídil vyloučení slávistického brankáře. „Asi to byl vrchol mé kariéry. A gól? Jednoznačně nejdůležitější.“
* Už jste to oslavil?
Sedli jsme si s klukama jen na chvilku. Ráno byl trénink, tak jsme nemohli nějak slavit. Bylo jen šampaňské, na každého ale zbyly dvě deci. A to byly celé oslavy. Třeba trenér něco dovolí po sobotě, když vyhrajeme doma nad Karvinou.
* I den po zápase musíte mít hlavu plnou pohárového zápasu, ne?
V každých novinách něco je. Je příjemné, když vidíte, jak se o tom všichni baví.
* Který moment z pohárového zápasu vám v hlavě zůstane především?
Je toho fakt hodně. Ale utkvěla mi ta chvilka, jak brankáře Vaniaka vyloučil rozhodčí za ruku. Mohl jsem to vyřešit úplně jinak, udělat kličku a dát do prázdné brány druhý gól. Já ho zkusil přehodit a on možná i neprávem dostal červenou kartu. To rozhodlo. Věděli jsme, že v deseti už dá Slavia gól těžko. My jsme si to už v obraně pohlídali a nakonec přidali ještě vítězný gól.
* Váš brankář Miroslav Filipko o vašich dvou lobech říkal, že to bylo hodně drzé. Jak vás to napadlo?
Při gólu, kdy jsem vystihl rozehrávku a viděl jsem, jak Vaniak proti mně vyběhnul, tak to byla okamžitá myšlenka. To samé jsem pak zkusil i napodruhé.
* Přitom ještě před několika týdny jste měl problém se dostat do sestavy juniorky. Asi vás ani nenapadlo, že byste mohl rozhodnout o postupu Slovácka do finále poháru, že?
Ani v nejmenším. (usměje se) Přemýšlel jsem sám nad sebou, co dělat. Šlo mi o to, abych se pro začátek dostal jen do sestavy béčka.
* Říkáte, že jste přemýšlel sám nad sebou. Znamená to i změnu v přístupu k fotbalu nebo životu? Dřív jste prý měl určité problémy.
Určitě. Když jsem byl mladší, chytil jsem se špatné party a zkrátka jsem občas chodil později domů. Životospráva nebyla a začal jsem to na sobě poznávat. Snažím se to omezit. Když si vyjdu, tak jen po zápase s celým týmem.
* A jak to bylo s dojížděním na kole?
Je to pravdivý příběh. Měl jsem těžký výron a já jezdil čtyřicet kilometrů do Hradiště a čtyřicet domů. Dojížděl jsem s kotníkemna rehabilitaci, tak jsem sedl na kolo a jel jsem. (usmívá se) Trvalo mi to nějaké tři hodinky, protože jsem si musel dát nějakou pauzu. Vyplatilo se mi to. Když jsem pak začal trénovat, tak jsem poznal, že ve fyzičce mi vlastně nic nechybí.
*** Stadion pro finále Eden. Nebo Strahov? ***
V pražském Edenu, kde před týdnem porazili 1:0 Slavii, by mohli ve středu 27. května fotbalisté Slovácka odehrát finále Poháru ČMFS proti Teplicím.
„Máme o to eminentní zájem. Eden je pro finále nejdůstojnějším stánkem,“ řekl výkonný ředitel klubu Vladimír Krejčí.
Svaz původně vybral nevlídný strahovský stadion, kde by však nemusel platit nájem.
„Rozumíme, že v Edenu je reprezentativnější prostředí, na druhou stranu prostředí finanční náročnost takového stadionu bude někde jinde. Čekají nás jednání s majiteli stadionu a v pondělí bude jasno,“ řekl Ivo Lubas, svazový ředitel profesionálního fotbalu.
Možnost, že by se finále hrálo na Moravě, zřejmě padla tím, že se do finále neprobojovala Sparta místo Teplic. Žádný z týmů tak nemá výhodu domovského města, třebaže z Teplic je to do Prahy mnohem blíž.
Autor: Radek Štěrba
Slovácký deník
Filipko: Teplic se nebojíme
Jedním z hrdinů středečního pohárového večera byl gólman Slovácka Miroslav Filipko. V báječné atmosféře vyprodaného stadionu chytal ve velkém stylu. Zkušený brankář zlikvidoval několik nebezpečných šancí slávistů, parádně sbíral centrované míče a ve velkém vápně doslova kraloval.
* Pohárový dvojzápas se Slavií byla asi vaše největší fotbalová radost po dobu vašeho působení ve Slovácku, je to tak?
Určitě. Já jsem maximálně spokojený. Před sezonou jsme měli nějaké cíle, které jsme nesplnili, a naše pohárová cesta do finále je takovou náplastí na nevydařenou druholigovou sezonu.
* Jak vysoko řadíte ve své kariéře postup do finále Českého poháru?
Byl jsem ve finále Slovenského poháru s Trnavou. Seděl jsem na lavičce a ve finále jsme prohráli, tuším, s Humenným. Když jsem chytal v Budějovicích, tak jsme vypadli v semifinále s Jabloncem. Takže co se týče finále a jestli se ho dožiji a nastoupím, tak je to na prvním místě.
* Čekal jste podobný průběh zápasu, jak moc to bylo proti Slavii náročné?
Dalo se čekat, že nás budou tlačit. V lize mají mistrovský titul téměř jistý, nervozita z nich spadla a herní kvalita byla také na jejich straně.
* I přesto si nějaký drtivý tlak během celého zápasu ale nevypracovala…
Už jsem o tom mluvil dřív. My máme zažitou kvalitní defenzivu a šance se proti nám vytvářejí jen těžko. Je to problém pro každé mužstvo, jestli je to Slavie nebo někdo jiný, to jenámjedno.
* Ve druhém poločase se slávisté tlačili mnohem víc do vápna a také se dostali do vedení. Jak k tomu došlo?
V součtu zápasů prohrávali, proto museli více otevřít hru, bylo to logické. Škoda toho inkasovaného gólu v naší síti. Naši stopeři se nedohodli a Ivana to trefil přesně. Dá se říct, že to byl zbytečný gól.
* Věřil jste v tu dobu, že nějaký gól ještě dáte, nebo už jste to spíš viděl na penalty?
Během zápasu jsem nad tím vůbec nepřemýšlel. Bral jsem to tak, že jsme dostali gól a stav je vyrovnaný. Čekalo nás ještě asi dvacet minut a já jsem se tím nijak nezatěžoval.
* Nastoupil jste s obvázaným kotníkem. Limitovalo vás to nějak při hře?
To je záležitost z minulého kola na Bohemce, ale ten kotník nebyl až tak ,vylágrovaný‘, že by se s tím nedalo hrát. Při hře mě to skoro neomezovalo.
* Pozorujete, že při pohárových zápasech s ligovými mužstvy rostou výkony mladých hráčů Slovácka?
Jednoznačně! Jestli bych měl někoho vyzdvihnout, tak Jirku Perůtku, který si ve středu zálohy dovolí věci, které před půlrokem absolutně nezvládal. Pokudmámjmenovat ještě další, tak je tu Kubáň, který je zdravě drzý, a hlavně Vašek Ondřejka. To, co si dovolil vůči Vaniakovi při jeho brance, bylo hodně odvážné, ale pro něho veliké plus, že dotáhl takovou situaci do gólového konce. Onvlastně udělal tento zápas. Dal gól a při jeho další šanci byl Vaniak dokonce vyloučený.
* Budete se na finále nějak speciálně připravovat?
Dobrá otázka, ale spíš pro trenéra či vedení. Myse nemámena co šetřit. Hrajeme pokaždé naplno a jenámjedno, jestli je to liga nebo pohár.
* Měli jste po zápase v kabině nějakou návštěvu? Gratulovalo vám vedení klubu k postupu?
Ano. Přišli tam společně pan Zemek s panem Valentou. Bylo příjemné, když nám přišli vyslovit poděkování za postup do finále. Myslím si, že je to dobrá reklama jak pro majitele klubu, tak i pro sponzory.
* Padly tam nějaké zajímavé věty?
Tak to už byste chtěli vědět moc. (Smích.)
* Ve finále proti vám nastoupí Teplice, které přes pražskou Spartu postoupily na penalty. Je to soupeř podle vašeho přání?
Nám je to úplně jedno. Stejně bychom proti žádnému z těchto týmů nebyli favoritem. V poháru už jsme vyřadili několik prvoligových mužstev a nebojíme se ani Teplic.
* Co vás čeká teď, těsně po zápase?
Zajdeme někam na večeři a dáme si jedno dvě piva, aby se nám líp usínalo.
Autor: Stanislav Dufka
Ondřejka: Byl to můj životní gól i zápas
Neuvěřitelnou koncovku mělo druhé semifinále Poháru ČMFS mezi Slováckem a Slavií. Ještě sedm minut před koncem držela Slavia těsné vedení a utkání směřovalo do penaltového rozstřelu. Jenže pak se začaly dít velké věci, jejichž hlavním protagonistou byl domácí útočník Václav Ondřejka.
Mladý forvard přišel na hřiště na konci prvního poločasu, kdy nahradil zraněného Aleše Chmelíčka. A domácího kanonýra zastoupil skvěle. V závěrečných minutách zařídil vyrovnání, červenou kartu pro gólmana Slavie Martina Vaniaka a všechno zakončil gólovou přihrávkou Cleberovi.
„Byl to můj životní zápas,“ zářil po utkání Ondřejka. A gól? „Ten byl taky životní! Když jsem šel sám na Vaniaka, tak jsem se hlavně soustředil, abych trefil bránu,“ popsal svou trefu útočník, který předtím vystihl přihrávku slávistického kapitána Ericha Brabce.
To však byla jen první část destrukce mistrovské Slavie. Ominutu později se z půlky hřiště opět řítil sám na bránu. Slávistický gólman proti němu vyběhl daleko do pole a Ondřejkův lob tentokrát zblokoval. Podle rozhodčích rukou, takže následovala červená karta.
„Nechápu, že to hlavnímu signalizoval pomezní rozhodčí, který to absolutně nemohl vidět. Míč jsem totiž jasně zasáhl lopatkou,“ zlobil se po utkání Martin Vaniak.
Jeho protivník v souboji jeho slova nepotvrdil ani nevyvrátil. „Soustředil jsem se na to, abych ho přehodil a pořádně jsem to neviděl,“ podotkl Václav Ondřejka, který svůj velký večer ještě vyšperkoval v nastaveném čase. Sen Slavie o pohárovém finále definitivně ukončil přihrávkou Cleberovi na druhý gól.
Autoři: Michal Sladký, Stanislav Dufka
Deník Sport
Kouč Slovácka prožívá v poháru známý příběh a Evropy se vůbec nebojí
Jako by se nic nestalo… Život v Uherském Hradišti včera plynul poklidným tempem. „V sedm ráno jsem byl v práci,“ hlásil trenér místního 1. FC Slovácko Josef Mazura.
Vyřazení Slavie a postup do finále Poháru ČMFS mocně slavili jen fanoušci. Úspěšný kouč místo toho zavzpomínal na to, jak před osmnácti lety bránil slavného střelce Linekera.
Bývalý obránce Mazura zažívá na lavičce Slovácka déja vu, známý příběh.
Tažení do finále mu připomnělo staré dobré časy ve Stockerau. Jako šéf defenzivy byl u toho, když druholigový celek v ročníku 1990/1991 senzačně triumfoval v Rakouském poháru a vybojoval si účast v Poháru UEFA. „Měli jsme celkem dobrý tým. Bojovali jsme o postup do první ligy. Ve finále poháru jsme porazili Rapid Vídeň, který byl v lize první nebo druhý,“ lovil v paměti.
Ve vídeňském Prátru, kde odehrálo Stockerau domácí duel předkola Poháru UEFA se slavným Tottenhamem Hotspur, Mazura bránil před více než dvaceti tisícovkami diváků věhlasného kanonýra Garyho Linekera. „Honil jsem ho v pětatřiceti,“ smál se Mazura. Přesto nejlepšího střelce MS 1986 uhlídal. Anglický reprezentant, jemuž bylo tehdy třicet let, nedal gól ani v londýnské odvetě. „Byl hodně rychlý. Měl vrtulku, jak se říká,“ vybavil si třiapadesátiletý kouč Slovácka.
Rakouský outsider prohrál oba zápasy 0:1 a vypadl.
„Myslím, že jsme odešli se vztyčenou hlavou,“ poznamenal dlouholetý zadák Stockerau, který se může považovat za pohárového specialistu. Před rokem dovedl jako trenér do finále Slovenského poháru Trnavu. Trofej ale nad hlavu nezvedl, radovali se borci Artmedie Petržalka.
„Zařídil“ to český útočník Zbyněk Pospěch, dnes hráč Brna. „V pětaosmdesáté minutě přišel na hřiště a v jednadevadesáté dal jediný gól,“ nezapomněl na krutý konec. Přesto si Trnava (už bez Mazury) v evropském poháru na podzim zahrála. Artmedia šla totiž jako ligový šampion do předkola Ligy mistrů.
Postup Slovácka do finálové bitvy, to je ovšem daleko větší šok. Vždyť dvanáctý tým druhé nejvyšší soutěže postupně odstřelil prvoligisty Kladno, Brno, Baník – a ve středu večer i mistrovskou Slavii. „Když vyřadíte tyhle mančafty, tak proč bychom si netroufl i jít do Evropy?“ nadhazuje Mazura.
Jeho „oslava“ triumfu nad Jarolímovým souborem vypadala jednoduše. Kouč sedl do auta a vyrazil domů spát. Nenalil si ani sklenku vína. „Jsem abstinent,“ připomněl.
Ani vedení se nepustilo do žádné větší akce. „Ve čtvrtek nás ředitel Krejčí pozval na oběd,“ informoval Marek Jurák, marketingový manažer klubu. „Přišla mi esemeska, že za deset minut máme sraz,“ dodal. Šlo spíše o narozeninovou party, neboť Vladimír Krejčí slaví padesátiny.
Zatímco si hráči lehce zatrénovali, vedení už možná rozebíralo strategii na finálového soka. Také na Teplice si bude Mazurova parta 27. května věřit. „Kdyby postoupila Sparta, měli bychom Evropu skoro jistou,“ posteskl si Mazura. Aby měla pohádka dobrý konec, musí jeho soubor pokořit pátého protivníka z nejvyšší soutěže. „Ověřili jsme si, že na to máme,“ uzavřel kouč.
Autor: Michal Koštuřík
Finále bude na Strahově?
Finále druhé nejvýznamnější domácí soutěže Poháru ČMFS neuvítá slavné pražské derby Slavia–Sparta, proto místo konání v hlavním městě postrádá původní půvab. Přesto vše nasvědčuje tomu, že ve středu 27. května se bude hrát v Praze na Strahově.
Definitivně se má rozhodnout v pondělí, tedy po 28. kole Gambrinus ligy, které může v lize ledacos vyřešit. Závěrečný zápas Poháru ČMFS by totiž rád přivábil slávistický Eden. Ten by ovšem rozevřel svou náruč dokořán, pokud bude v 28. kole rozhodnuto o mistrovském titulu.
K pořádání finále se přihlásila i Jihlava, jež není úplně bez šancí. „Slovácku by případně Eden vůbec nevadil, naopak by mu dalo přednost,“ prozrazuje Ivo Lubas, ředitel oddělení profesionálního fotbalu ČMFS.
Autor: Stanislav Hrábě
Zdroj:
|