Švancara a Köhler: Vztah s fandy musíme udržovat

V celé republice sice o víkendu v návštěvnosti vyhrál hokej, na východní Moravě však má letos určitý náskok fotbal. Slovácko, které se po dvouleté pauze vrátilo do nejvyšší soutěže, zatím poráží hokejisty Zlína. Jak hodnotí atmosféru hráči obou klubů?

MF DNES sledující, který z nejpopulárnějších českých sportů přitáhne na stadiony víc lidí, položila stejné otázky útočníkovi Slovácka Petru Švancarovi a jeho kolegovi ze zlínského PSG Bedřichu Köhlerovi, kteří jsou svým vřelým vztahem k fanouškům známí.

* Proč by lidé měli chodit zrovna na váš tým?

Köhler: Nikoho bych nechtěl nutit. Ať lidi chodí na fotbal i na hokej. Každý sport má své kouzlo.

Švancara: Já předně musím říct, že lidi chodí převážně víc na hokej, protože je jakoby zajímavější, hraje se na menším hřišti, na kterém je vidět víc akcí i víc branek. Málokdy se stane, že to skončí 0:0. Od toho jsme my lidé u fotbalu - hráči, trenéři, šéfové klubu - musíme to divákům udělat co nejzajímavější, aby jich chodilo co nejvíc. My v Hradišti můžeme být maximálně spokojení, fanoušci totiž chodí. A proč by měli chodit? Fotbal dokáže být pořádně zajímavý. Zkuste to u nás na Slovácku.

* Jak jste spokojení s návštěvností na vašich domácích zápasech?

Švancara: Průměr máme stále přes šest tisíc, za to jsme ohromně vděční. V minulých týdnech se nám přitom zrovna nedařilo, doma jsme vyhráli jen dvakrát. Přesto přišla v sobotu fůra lidí a pomohla nám k důležité výhře 2:0 nad Kladnem. Odměnou jim byly moc pěkné góly a atmosféru si musel užít každý. Věřím, že ta návštěvnost svědčí o tom, že ve Slovácku fotbal děláme dobře. Jinak by lidé na stadion nepřišli.

Köhler: U nás by to mohlo být lepší i horší. Ve školním známkování udělím dvojku. Každý sportovec vnímá atmosféru a když stojí za to, hraje se vám mnohem lépe, než v komorním prostředí jako v divadle.

* Dá se u vás atmosféra ještě vylepšit?

Švancara: Určitě. Vidět to bylo při posledním zápase. Měli jsme obavy o výsledek a i diváci už z toho byli nervózní, pak přišla druhá naše branka, která fanoušky tak nadchla, že začali tleskat, bláznit, už se to dohrávalo v atmosféře „Vysoký jalovec“, jak říkám. To bylo moc fajn. Každý ví, jaký typ fotbalisty zrovna já jsem. Snažím se neuspokojit a vždycky pro diváky chci něco vymyslet. Na to já jsem expert, občas i mimofotbalovými věcmi se snažím, aby se bavili.

Köhler: Myslím, že doma máme slušnou atmosféru. Vylepšit by ji mohly hlavně naše výkony. Možná v tom bude problém. (směje se) Třikrát v řadě jsme teď doma nevyhráli, na tom musíme zapracovat.

* Jaký máte vztah s fanoušky?

Köhler: Vřelý. Pro ně hokej hrajeme a je nedílnou součástí naší práce ten vztah udržovat a vylepšovat. Každý sportovec by měl k fanouškům přistupovat s pokorou, vyfotit se, dát podpis. V létě jsem se zamýšlel, co pro ně vymyslet a napadla mě gólová oslava, při které skáču na mantinel poblíž našeho kotle.

Švancara: Měl jsem a věřím, že vždycky budu mít s fanoušky dobrý vztah. Vážím si každého z nich a jsem schopný vyslechnout i kritiku. Hráči a fanoušci musí hodně komunikovat, abychom vzájemně věděli, co od sebe chceme. Za fanoušky jsem moc vděčný.

* Kdy jste zažili nejlepší atmosféru?

Köhler: Na mistrovství světa dvacetiletých, když jsme hráli s domácím výběrem. V hale bylo devatenáct tisíc lidí a atmosféra byla velice dobrá. Bylo to i tím, že v NHL byla zrovna stávka, takže o to víc byli fanoušci po hokeji hladoví.

Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku