Ještě v minulé sezoně hrálo pod vedením Martina Svědíka Slovácko „pouze“ ve skupině o záchranu, dnes je tým z Uherského Hradiště jedním z největších překvapení ligy. Dvě výhry nad Plzní a jedna se Spartou vynesly, mimo jiné, Slovácku celkový zisk 32 bodů a pohodovou zimu v první polovině tabulky. Povedený podzim Slovácko zakončilo vysokou sobotní výhru 4:1 na hřišti Příbrami. „Bodů máme dost, ale znovu říkám, dalo se z toho podle mě vytěžit ještě víc, což říkám s naprostou pokorou,“ říká trenér Slovácka Martin Svědík.
Jak byste zhodnotil dnešní utkání?
„Hodnotí se mi samozřejmě příjemně, především kvůli povedenému vstupu do utkání, kdy jsme rozhodli třemi góly v prvních patnácti minutách. Ale obecně si myslím, že jsme dobře hráli i dál. Mrzí mě opět zbytečně obdržený gól ze standardní situace. Jinak musím mužstvo pochválit, protože jsme si šli za vítězstvím a poslední dva zápasy jsme odehráli velice dobře. A hlavně chci poděkovat našim fanouškům, kteří za námi přicestovali navzdory zimě přes celou republiku.“
Jak moc jste spokojený s celou podzimní částí jako celkem?
„Určitě je něco jiného moje spokojenost a realita (směje se). Já jsem hodně přísný jak na sebe, tak na mužstvo. Některé zápasy, které jsme buď prohráli nebo v nich remizovali, mohly pro nás dopadnout lepším výsledkem. Prostě se z toho dalo vytěžit ještě víc. U hráčů někdy panovala až moc velká spokojenost, pak nám v těch zmíněných zápasech chyběla koncentrace a chuť být ještě lepší a chtít víc. Když máte v hlavě nastavené, že něco stačí, nechcete udělat něco navíc. Bodů máme dost, ale znovu říkám, dalo se z toho podle mě vytěžit ještě víc, což říkám s naprostou pokorou. Každopádně jsem v krátkodobém hledisku hlavně rád, že jsme zvládli poslední dva zápasy s Plzní a Příbramí, protože to nebylo vůbec nic lehkého a cením si toho, že to dokázali kluci dotáhnout.“
Když jste na sebe tak přísný, šlo podle vás udělat něco jinak?
„Myslím si, že to hodně souvisí s tím pocitem uspokojení. Mrzí mě výkony, kde nám chyběl zápal, organizace a poctivost. Třeba utkání ve Zlíně, takové zápasy se rozhodují v šestnáctkách a my jsme v naší souboj zbytečně dvakrát prohráli, v té soupeřově jsme se ještě navíc chovali špatně. Měli jsme povedenou šňůru snad osmi zápasů a pak přišlo utkání, kdy jsem viděl na týmu, že si toho je vědom a už tam prostě není taková ta koncentrace a zarputilost si jít za výsledkem, jak v útočné, tak obrané fázi. Ale abych v naší situaci nebyl negativní, my jsme jako mužstvo udělali obrovský pokrok, ať už je to obranná fáze, tak i útočná. Z toho hodně těžíme. Jsme dobře kondičně připravení, což je vidět v zápasech, kde na náš styl hry máme sílu a dostatečnou agresivitu.“
Hodláte s vámi zmíněným pocitem uspokojení nějak pracovat během zimní přestávky?
„Musíte neustále na hráče vytvářet tlak a neustále z nich chtít vyždímat to nejlepší. Já klukům vždycky říkám, že i když na ně křičím, tak z nich chci, jak individuálně, tak týmově dostat co nejvíc. To je můj úkol - posunout je na nějakou jejich hranici, aby o ně byl třeba i zájem někde ve větších klubech.“
Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku
|