Útočník fotbalového Slovácka Václav Ondřejka po disciplinárním trestu na šest zápasů i po neštovicích zase hraje. Dnes od 19 hodin ho čeká domácí utkání proti Hradci Králové.
Sedm dní nemohl útočník do kabiny mezi spoluhráče. Nešlo však o žádný trest od trenéra, důvod byl mnohem prozaičtější: neštovice. "Když už podle doktora nákaza ostatním nehrozila, stejně přede mnou kluci ve srandě zavírali dveře a nechtěli mě do šatny pustit," směje se brzy čtyřiadvacetiletý Ondřejka. "Zvlášť Milan Heča byl celý nesvůj, protože neštovice ještě neměl."
I vám se tato dětská nemoc vyhýbala?
Ano. Chytil jsem ji až od našeho malého. Věřil jsem, že se mi vyhne, tři týdny po něm jsem ji taky dostal. Vrátil jsem se do dětských let, vyrážky jsem měl na hrudi, zádech, trošku i na nohou. Naštěstí se vyhnuly obličeji. Ale doma o mě bylo od přítelkyně perfektně postaráno, jenom mě zatěžoval malý, kterého jsem měl za úkol hlídat. Při neštovicích to byl docela zápřah.
Jaký u vás měly průběh?
První dva dny jsem jenom ležel, cítil jsem se dost špatně. Doktorka mi říkala, že pokud mi vyskočí horečky a nepůjdou dolů, budu muset na kapačky do nemocnice. Z toho jsem dostal strach, ale naštěstí po dvou dnech začaly neštovice zase ustupovat.
První utkání jste odehrál v neděli v Plzni. Jak jste se cítil?
Bylo to dva týdny po začátku neštovic a ještě tři dny před zápasem jsem nevěděl, jestli vůbec nastoupím. Celou dobu jsem skoro netrénoval. Trenér věděl, že nemám nabranou fyzičku, přesto mé nasazení riskl. Jeho podpora mě těšila, na hřišti jsem se necítil nejhůř. Ale ke spokojenosti mi ještě něco chybělo.
Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku
|