Když mi před dvěma měsíci zazvonil mobil a ozval se zástupce fotbalové Slávie s nabídkou na údajně prestižní fotbalový turnaj ročníku 2001, srdce mi zaplesalo radostí, protože tohoto turnaje dle vyjádření činovníka Slavie se zúčastní jen pečlivě vybrané nejlepší týmy z Čech, Moravy a Slovenska. Tento turnaj se měl stát takovou třešinkou na dortu pro kluky za jejich celoroční píli.
Vzhledem k tomu, že webové stránky tohoto turnaje měly opravdu bombastickou úroveň, tak i docela vysoké startovné (2500 Kč) nás neodradilo a na turnaj jsme se přihlásili i s vědomím, že část nákladů ponesou rodiče. Protože Praha je daleko a turnaj začínal v 9 ráno, rádi jsme využili nabídku Slávie přenocovat přímo v areálu v hotelu Slávia za celkem přijatelných cenových podmínek.
Celý měsíc jsme pilně trénovali a kluci snili o tom, jak setřou Spartu, Slávii, Bohemku a zbytek klubů s velkými jmény.
Přišel den D, pátek 19.6, a my vyrazili třemi tranzity, za což patří dík panu Čagánkovi a panu Bočkovi za zapůjčení zdarma! Do Prahy jsme dorazili za prudkého deště, ale docela zvesela, jelikož kluci celou cestu nezavřeli pusu, a tak bylo o zábavu postaráno. Hotel jsme našli snadno a kluci s úžasem hleděli na krásnou SYNOT TIP ARÉNU. Tím ovšem vše hezké skončilo. První překvapení přišlo při ubytování. Měli jsme 5 pokojů, ovšem každý v jiném patře docela rozlehlého hotelu. Vzhledem k tomu, že většina kluků nemá ještě ani 8 let, jistě pochopíte míru našeho zděšení. Navíc byl v hotelu neuvěřitelný šrumec, protože tam bydleli účastníci MS v lakrosu. Recepční krčila rameny ve stylu, poraď si, jak umíš a nám dvěma dospělým nezbylo než lítat z patra do patra jako hadr na holi a shánět ručníky, povlečení, kontrolovat okna, umytí kluků, nachystat dresy na zápasy, no prostě padli jsme do postele jako zabití. Přišlo ráno a opět podobná honička tentokrát spojená se snídaní a oblečením kluků. Ještěže klubající se sluníčko bylo předzvěstí hezkého počasí a pěkného fotbalového dne.
Ráno dorazila početná ekipa rodičů - skvělých fandů, a my se vydali na hřiště. Tady čekalo obrovské rozčarování. Čtyři hřišťátka byla nalajnována na velkém hřišti pro RUGBY!!! Terén byl neuvěřitelně hrbolatý s dírami dostatečnými na vymknutí kotníku, natož pro fotbal. Sorry…pro AMERICKÝ FOTBAL by to šlo. Skousli jsme zuby. No nic, jsme tady, tak to nějak odbojujeme. Hřiště bylo nasáklé vodou po předešlých deštích, a tak měli kluci kopačky brzo plné bláta. Nechápavě jsme s ostatními trenéry hleděli na krásné hřiště vedle, které zelo prázdnotou.
Šestnáct týmů bylo rozděleno do skupin po čtyřech a postoupit měli vždy první dva do skupiny o 1. až 8. místo a zbylé do skupiny o 9. až 16. místo. Nás čekala postupně DUKLA PRAHA, PARDUBICE a ČESKÉ BUDĚJOVICE.
První dva zápasy jsme shodně vyhráli 1:0, když v první zápas rozhodl Marek Polášek a ve druhém Eddie Hána. Čekal nás zápas o první místo se skvělými Českými Budějovicemi. Byl to výborný zápas, otevřený do posledních chvil, protože šlo o první místo ve skupině a následné nalosování. Těsně před koncem bylo skóre 2:2 (střelci Čagánková a Polášek), ale my chtěli vyhrát, protože remíza by nám kvůli lepšímu skóre Budějovic nepomohla. Měli jsme šanci rozhodnout, kluci však nedali a z protiútoku jsme obdrželi branku na 2:3. Nic hrozného, Budějovice jsou podle spousty trenérů aspirant na prvenství a my stejně postupujem z druhého místa.
Polední pauza přinesla průtrž mračen a dokončila likvidaci hrací plochy. Klepali jsme se promoklí a čekali na další rozlosování. Nu a přišlo rozčarování číslo dvě! Pořadatelé změnili hrací řád a bez ohledu na dopolední výsledky nalosovali opět všech 16 týmů, ovšem tentokrát KO systémem. Takže jste vlastně mohli dopoledne třikrát vyhrát a hned první odpolední prohra Vás šoupla do pořadí mezi 9. až 16. místo. A tak se nám to také stalo. Nalosovali nás proti Bohemians a všichni znáte styl Bohemky, prostě nás fyzicky ušlapali. Kluci sice vedli 2:0 brankami Martina Bukvice a Jakuba Kaňovského, ale pak podlehli atmosféře a na těžkém terénu, kde nemohli uplatnit své technické dovednosti a po individuálních chybách bránících hráčů a brankáře prohráli 2:4. Zklamání bylo veliké, ale takový je fotbal. Prostě postoupila Bohemka.
Nás čekali postupně TŘEBÍČ, LIBEREC a BENÁTKY NAD JIZEROU. Chtěli jsme hrát fotbal, o který se na tréninku snažíme, ovšem tady ta individuální technika uplatnit příliš nešla a rozhodoval terén, fyzické dispozice a bojovnost. A tady máme, přiznávám, nedostatky.
Nicméně jsme chtěli dohrát se ctí a to se nám docela zdařilo. Smetli jsme Třebíč 7:0 (Polášek 3, Bukvic 2, Kaňovský a Hána) , pak jsme prohráli s Libercem 2:3 (Polášek, Kaňovský) a na závěr porazili Benátky 3:1 (Bukvic 2 , Boček). Čtyři výhry a tři prohry znamenaly konečné 11. místo, velké zklamání a zároveň poučení pro budoucnost. Z týmu je potřeba vyzvednout hráče Marka Poláška (6 branek) , Martina Bukvice(5 branek). Oba za fotbalovost a bojovnost, z obránců Davida Horáka a Darka Jakubce. Zbytek týmu střídal lepší chvíle s horšími. Příště zaberem a bude líp….
Zdroj: 
|
