Do Olomouce se mu v chladném počasí nechtělo, proto úterní závěrečný zápas českých fotbalistů v Lize národů proti Gruzii sledoval doma v televizi. „Nikdo mě nepozval,“ vtipkuje útočník Slovácka Michael Krmenčík.
„Ale ne, byla zima, taky jsem nechtěl holky nikam tahat,“ vysvětluje někdejší forvard Plzně, Slavie či Brugg.
Také bývalého reprezentanta potěšila výhra národního týmu 2:1. Svěřenci trenéra Ivana Haška díky brankám Šulce a Hložka ovládli skupinu B1 a postoupili do elitní divize A.
Navíc si vybojovali také výhodnější pozici ve hře o mistrovství světa v roce 2026.
„Koukal jsem na to a jejich vystoupení hodnotím kladně. Druhá polovina skupiny stála za to. Kluci hráli velmi dobře a zaslouženě skončili první,“ míní jednatřicetiletý útočník.
Je šance, že ještě někdy navléknete reprezentační dres?
Asi je to pro mě uzavřená kapitola. Abych se vrátil do národního týmu, muselo by sednout úplně všechno. To znamená, že by se muselo dařit týmu i mně samotnému. Musel bych dávat góly, mít asistence, čísla. Nikdy neříkej nikdy, ale teď se soustředím na práci ve Slovácku. Co bude v budoucnu, neřeším.
Může vás inspirovat Jan Kliment, který kariéru restartoval právě ve Slovácku.
Jo, příběh Klímiče (Kliment – pozn. red) je to hezký. (úsměv) Na pár srazech jsme byli společně. Je to hodný kluk. V národním týmu znám většinu hráčů. Nastupoval jsem se Sukem (Souček) či Cufem (Coufal). Ale jak říkám, nyní to neřeším.
Jak jste si užil reprezentační pauzu?
Musím říct, že nám všem přišla vhod. Přišel nový trenér, makali jsme. Zatím se s ním sžíváme. Něco zkoušíme, má své metody. Jinak volný víkend jsem využil k výletu s rodinou. Byli jsme se ve Vídni podívat na vánoční trhy. Nikdy předtím jsme tam nebyli a bylo to nádherné. Moc jsme si to užili.
Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku
|