Když minulý týden pro zranění vypadli z přípravy fotbalového Slovácka Aleš Urbánek a Vít Valenta, zněly z kabiny prvoligového týmu zprávy, že na trénincích střelami z dálky právě vyniká Jiří Valenta. Po letním příchodu na hostování z Jablonce sice odehrál mnohem víc minut za třetiligovou juniorku, ale pokud mu to tak pálí, proč jej na osiřelý post levého záložníka nenasadit?
A právě Jiří Valenta rozhodl vydařenou přízemní střelou z více než dvaceti metrů o výhře Slovácka v Příbrami. "Je pravda, že při individuálních trénincích mi trenér říkal, ať se nebojím a zkouším to. Že mám střelu docela dobrou a mohlo by mi tam něco spadnout. V zápase jsem si tak docela věřil, měl jsem dvě střely a jedna z nich se ujala," popisuje dvaadvacetiletý záložník.
Na první start v základní sestavě jste musel čekat až do devátého kola. Neříkal jste si už, jestli je Slovácko vůbec dobrou volbou?
Samozřejmě to člověka napadne. Ale makal jsem na tréninku, snažil jsem se i v zápasech za juniorku. Trenéra Soukupa jsem znal z reprezentace, a tak jsem věřil, že mi šanci dá.
V záloze Slovácka nejste jediným Valentou. Pletou si vás lidé?
Ani bych neřekl. Víťu znají všichni víc než mě, je místní a je to kapitán. Možná až začnu hrát pravidelněji...
Levý kraj, kde jste hrál, vám ale úplně nevyhovuje, že?
Není to moje pozice, radši bych nastupoval ze středu zálohy. Tam ale hraje výborně Láďa Volešák, takže se budu muset prosadit na kraji. Snad mi i ten gól pomůže, abych začal nastupovat pravidelněji nebo se mohl aspoň o ten post víc prát. Kdybych už měl hrát na kraji zálohy, viděl bych to spíš na levou stranu. Abych si mohl míč navést na střelu a pak pálit silnější pravou nohou, jako při tom gólu.
Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku
|