Veliče Šumulikoski: I na Martina Svědíka jsme si počkali

Odvolání Romana Westa po zápase v Liberci bylo pro mnohé bleskem z čistého nebe. Na důvody odvolání i další postup při směřování fotbalového Slovácka jsme se zeptali sportovního ředitele Veliče Šumulikoskiho.

Slovácko mělo po dvanácti odehraných zápasech šestnáct bodů. Což po nepovedeném jaru nebyl špatný počin. Proč jste sáhli k odvolání trenéra?
Na to není úplně jednoduchá odpověď a je potřeba se při ní podívat i trochu do historie. Když jsem při svém příchodu do své funkce před sedmi lety přiváděl trenéra Svědíka, nebyli jsme na tom výsledkově, ani herně dobře. A upřímně řečeno v klubu, ani v regionu nebyly ambice na průnik mezi špičkové kluby a už vůbec ne na evropské poháry. Nicméně já jsem ze své hráčské kariéry byl zvyklý pohybovat se v jiném prostředí, s tlakem na úspěch. Při našich tehdejších rozhovorech s Martinem Svědíkem se mně na něm líbila jeho náročnost nejen k sobě, ale i ke kabině a všem v klubu. Slovácko na to nebylo zvyklé a tím nemyslím jen klub. I proto jsme si s Martinem plácli. Hned po jeho příchodu se zlepšily výsledky, ale herní projev nebyl zpočátku podle jeho ani našich představ.

… To mně ale neodpovídáte na otázku: Proč jste odvolali trenéra se šestnácti body a z první poloviny tabulky? Navíc přece nelze Slovácko stále poměřovat optikou Martina Svědíka.
Ono to spolu totiž souvisí a já bych se k odpovědi na vaši otázku dostal. Roman West přišel k týmu ve chvíli, kdy byl dole. Nebyly výsledky, nebyl herní projev a nebyla už ani v Martinovi energie s tím bojovat. S Romanem jsme vsadili na mladou, ambiciózní strunu a navenek se zpočátku zdálo, že pro Slovácko může být cestou. Uhráli jsme bod se Slavií, porazili Baník, remizovali na Spartě… Já se ale musím dívat ze své role dál, za horizont okamžitých výsledků. Sleduji tréninkový proces, vývoj jednotlivých hráčů, koučování týmu atd. Chtěl jsem dávat Romanovi i celému realizáku dostatek času a klidu na práci. Proto jsem třeba nechodil na střídačky při zápasech. Postupem času jsem ale začal získávat pocit, že ten okamžitý efekt nakopnutí kabiny pomalu vyprchává. Nevýrazné výkony, rotace v sestavách, absence jasného herního systému… S Romanem jsme o tom intenzivně komunikovali a snažili se tu situaci řešit. Na rozdíl od Martina Svědíka jsem však z Romana necítil, že ví v danou chvíli přesně to, co s touto situací dělat. Zdálo se mně, že se začínáme motat v kruhu. Teď ale nechci, aby to vyznělo proti němu. Naopak. On náš tým dokázal probrat, „vrátit jej na koleje“ a za to mu budeme vždycky vděční. Je mladý, erudovaný. Myslím, že před sebou má ligovou budoucnost, a já mu ji přeji. Myslím, že jsme se rozešli v dobrém. Po nešťastném zápase s Teplicemi a hlavně po propadáku v Liberci jsme ale museli sáhnout i k tomu nepříjemnému kroku.

Sám jste říkal, že také u Martina Svědíka trvalo, než se mu podařilo vtisknout týmu herní tvář. S Romanem Westem jste tu trpělivost neměli?
Může to tak vypadat. Já jsem ale po sportovní stránce zodpovědný za A-tým a mám ze své kariéry docela slušné zkušenosti a prostě jsem neviděl v Romanových očích už tu „jiskru“, zápal a také kroky, které by z dlouhodobého pohledu směřovaly k rozvoji týmu.

Přesto, nebylo jeho odvolání unáhleným rozhodnutím? Ptám se s ohledem na to, že Slovácko stále nemá nového trenéra.
Jestli to bylo unáhlené rozhodnutí a jestli jsme nemohli počkat dva tři zápasy počkat a souběžně začít hledat nového trenéra, o tom můžeme diskutovat. My jsme ten krok prostě udělali. Jsem přesvědčený, že to byl správný krok, a já si za ním stojím, protože musím brát jako zásadní perspektivu Slovácka.

Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku