Fotbalista Vlastimil Daníček naskočil v Plzni na závěrečnou dvacetiminutovku, přesto to byl zápas, který z paměti hned tak nevymaže. Vstřelil svoji čtvrtou prvoligovou branku a Slovácko si odvezlo z horké plzeňské půdy i po vyloučení Hofmanna cenný bod.„Cítím se být ligový hráč. Věřím, že ve Slovácku šanci dostanu. Jsem tady proto, abych hrál ligu," říkal odhodlaně po návratu z hostování. První větší příležitost přišla právě v uplynulém kole na trávníku mistrovské Viktorie, rodák z Napajedel se s ní popral na jedničku.
Naskočil jste v závěru, dal krásnou branku a pomohl týmu k nečekanému bodu. Byl to vydařený zápas?
Nevím, jestli vydařený. Bylo to pro mě dobré i špatné. Gól super, ale ohledně odehraných minut jsem zklamaný, to je to špatné. Plzeň měla moře šancí, od nás to byla hra s obrovskou chutí udělat dobrý výsledek, bod musíme brát. Zápas se zvládl hlavně díky Milanu Hečovi v bráně.
S jakými pokyny od trenéra jste šel na hřiště?
Už jsme hráli v deseti, šel jsem tam s úkolem pomoci klukům ve středu hřiště, měli toho plné zuby. Makali na doraz, šel jsem pomoci vyztužit střed a jako čerstvý hráč to odběhat. Měl jsem spíš defenzivnější úkoly. Že jsem se dvakrát dostal do střely, to byla spíš moje iniciativa.
Mířil jste nebo jste to jenom práskl na bránu?
Jedním dotekem jsem si dal balon dopředu, říkal jsem si, že se pokusím vystřelit na zadní tyč. Mířil jsem a spadlo to tam, jak to spadlo.
Do střely se vám ještě připletl Veliče Šumulikoski…
V reálu to ani tak nepřišlo. Šumi míč spíš nepatrně sklepl, ale když jsem to viděl ze záznamu, tak to vypadalo, že jsem ho trochu odstrčil rukama. Měl jsem balon na noze a snažil se co nejrychleji vystřelit. Hráli jsme v deseti, do nějaké kombinace jsme se mohli těžko pouštět, spíš to bylo na nějakou střelu z dálky. Ta moje vyšla parádně.
Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku
|