Výběrové řízení aneb Kdo povede Slovácko?

Po historicky úspěšném podzimu, kdy Slovácko téměř atakovalo příčky zaručující evropské poháry a skončilo čtrnácté ze šestnácti možných, logicky se řešila personální situace v tomto moravském velkoklubu. Je zřejmé, že neustálé kanonády Slovácka již nudí (zejména pak v přípravě proti Bílovicím aspol.) a tak si fanoušek užívá i proher a zápasů bez vstřeleného gólu, kterých bylo naštěstí  pomálu (dvanáct za podzim a 175 za celý kalendářní rok).

Majitel klubu JUDr. Zdeněk Zemek se rozhodl celou záležitost řešit radikálním  způsobem a proto pohrozil současnému kádru, že nebude posilněn. To na současné borce vytváří ještě větší tlak, aby si své místo v kádru udrželi (chybí nám tři náhradníci).

Na  přetřes zcela logicky přišla i možnost výměny trenéra. Kvůli chabé finanční situaci Slovácka, kdy sem žádná persona prostě za pakatel nepůjde, byl osloven slavný Andrea Stramaccioni. Byla mu nabídnuta lukrativní smlouva čítající sedm nul. Suma začínala nulou. Pražská Sparta nabídla Slovácku, že pokud převezme jeho smlouvu, daruje mu Ben Chaima, Mandjecka, Mavubu a Kotalíka ve vánočním balení. Po poradě se svým agentem Andrea si vzal čas na rozmyšlenou a začal přemlouvat Lafatu, jestli nechce do Asie. Nicméně tento slavný italský stratég, jemuž může konkurovat jen Fabio Capello, Carlo Ancelotti , Arrigo Sacchi a Martin Pulpit, byl již spatřen v Uherském Hradišti.  Prohlížel si naše krásné město a zavítal do cukrárny. O jeho věhlasu, který začíná  v Beneventu a končí v Beneventu – hlavní nádraží, si štěbetají i vrabci na střeše.

Andrea, zcela pohlcen domáckou atmosférou našeho krásného kraje, prohlížel si nabídku cukrárny.  Viděl cedulku „Speciální italská zmrzlina!!!“  I zastesklo se hrdému Italovi po rodné hroudě a nadšeně zvolal: „Tuhle!!!“ Prodavačka se usmála a říká: „Nastavte obě ruce!“ Stramaccioni nastaví obě ruce, prodavačka mu do dlaní flákne zmrzlou zmrzlinu. Italský génius zavzténá: „Co to krucinál je...!“ Prodavačka s vážnou tváří říká: „To je naše italská novinka. Říkáme jí Stramaccioni. Podává se zásadně bez pohárů!“  Andrea bezmocně usedne a líže si rány (a zmrzlinu).

Jak jsem již bezelstně naznačil, Stramaccionimu může konkurovat jen Martin Pulpit.  I ten se dostavil na Krček, kde probíhalo výběrové řízení na pozici „Trenér Slovácka do konce této sezony a možná i tu příští.“ Ti dva si očividně nepadli do oka.  Nečekaně začal Pulpit: „Ty italský čuráku, cos dokázal? Já mít tvoje prachy, tak trénuju Barcelonu! Debile!“ – „Možná právě proto, že nemáte ty peníze, pane Pulpit“, zachoval klidnou hlavu italský elegán. Jeho klidná rozvaha českého stratéga ještě více rozhněvala:  „Kdes byl? Koho jsi trénoval? Já jsem byl v Příbrami, ve Zlíně a v Milevsku!“ – „No, já jsem byl v Interu Milán, Udinese a Panathinaikosu Athény“, odvětil Stramaccioni. „Ale odevšud tě vyhodili!“ – „Ale vás taky“, opáčil Stramaccioni. – „Z Milevska mám teplákovku!!“ nedal se Pulpit  – „Já mám z Interu mikinu, sako, kabát a trenýrky“, usadil jej Stramaccioni. „Můžu se podívat?“ zažadonil Pulpit. „Až o přestávce“ spiklenecky mrkl Stramaccioni a dal si capuccino prokládané Fiatem.

Třetím do party byl Jose Mourinho, který dělal, že zabloudil z Buchlovských hor, kde byl na hřiby. Podle Deníku Sport dobře víme, že hřiby u nás v prosinci nerostou a byla to jen Joseho výmluva, aby nebyl v sobotním vydání bulvárního The Sun. V Manchesteru United mu pšenka příliš nekvete a tudíž zcela logicky hledá klub, kde by zcela naplno rozvinul své ambice.  Jelikož je 1. FC Slovácko známé svou přestupovou politikou, je zřejmé, že na koho si trenér ukáže, toho dostane.  Pak je však vhodné si počítačovou hru uložit a věnovat se realitě.

Před výběrovou komisi předstoupil ředitel Slovácka, Mgr. Petr Pojezný, který se právě  vrátil ze zimních olympijských her v Lillehammeru, kde se v roce 1994 zúčastnil trojboje v kanoistice, kdy na zamrzlé řece obsadil výborné páté místo, jelikož nebylo k hnutí. Jelikož však byl pozitivně testován na slivovici a borovičku, byl mu odebrán status sportovce, členská legitimace a byl nucen jít pěšky přes Nižnyj Novgorod.

Mgr. Pojezný, foukaje si ruce (v Rusku je nyní  - 30 a venku – 51C Celsia), začal opatrně.
„Velmi si vážíme vašeho zájmu trénovat náš klub...“
„Cosa dice il canoista?” zašeptá Stramaccioni Silviu Berlusconimu, jenž mu dělá agenta.
“O que o canoeologista diz?” zešeptá si Mourinho.
“No vida, sami to vidíte”, rozzáří se oči Pojeznému. “Moravský klub musí trénovat kouč, jenž umí česky!”
Vstane Martin Pulpit: “Věřím, že důvěru ve mne vloženou nezklamete...”
...”a proto je do konce sezony pověřen trénováním A týmu nynější trenér Michal Kordula!”, utne Pulpitův proslov Pojezný.
“Čuráci”, ucedí Pulpit.
“Kolego, líbí se mi váš pohled na hru. Nechcete mi dělat asistenta? Pojďte se mnou do Sparty. Vyhodí nás potom společně!” Navrhne Pulpitovi Stramaccioni.
Kordula si oddychl: “Peťo, ty vole, to bylo o fous. Ti tři na to byli fakt natěšení. A udělal jsem seznam posil, jaké bych chtěl.  Takže z těch pěti jsem to seškrtal na mínus dva.”
Pojezný se zachoval diplomaticky: „Otočme to. Koho můžeme prodat...?“

Zdroj: