Zraněný Kordula: Chci si ještě sednout před kotel a užít si oslavy

Je srdcem i duší týmu, přesto mu v důležitých ligových bitvách nepomáhá. Není to ovšem tak, že by Michal Kordula nechal své spoluhráče na holičkách, na hřiště ho v letošní sezoně ještě nepustilo zranění zad.

Před utkáním s Jabloncem přesto padla volba na hlavní rozhovor právě na něj. Logicky. Na severu Čech totiž strávil dlouhá léta.

První otázka snad ani nemůže být jiná. Jaký je váš aktuální zdravotní stav?
Momentálně začínám jezdit na rehabilitace do Zlína, kde se mnou cvičí na různých nestabilních plošinách. Je tam sice pro mě spousta nových cviků, ale je to jednotvárné a nudné. Ale bez toho se na trávník nejde vrátit, takže to musím absolvovat. Tohle období je pro mě hodně těžké, protože jsem nikdy nebyl dlouhodobě zraněný.

Návrat na trávník by mohl proběhnout kdy?
Zatím je to spíše v nedohlednu. Teď jsem se o tom bavil s trenérem, že by bylo dobré, abych se dal do kupy, v prosinci absolvoval čtrnáctidenní tréninkový meziblok a pak naskočil do zimní přípravy. Já ale věřím, že bych mohl začít s klukama trénovat už dřív v průběhu podzimu. Na hřiště už to letos nevidím, ale začít trénovat už bych chtěl. To je teď můj cíl.

Jaké jsou to pocity, muset sledovat spoluhráče pouze z tribuny?
Při domácích zápasech stojím v tunelu (vchod na hrací hřiště pozn. red.). Je to pro mě výhoda, že jsem blízko hřišti. Občas tam na kluky něco zakřičím. Jsem s nimi o přestávce v kabině. Samozřejmě když něco vidím, tak se snažím poradit, před zápasem kluky povzbudím, ale ta pomoc je pro konečný výsledek hodně malinkatá nebo spíš vůbec žádná.

Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku