Jeho spoluhráči už byli dávno v šatně, on ale téměř další půl hodiny obcházel stadion. Snad každý fanoušek se s ním chtěl ještě naposledy vyfotit, ulovit jeho podpis nebo mu naopak dát vlastní dárek. Velkolepě se Libor Došek při středečním utkání proti Olomouci loučil s fotbalovým Slováckem, kde právě v osmatřiceti letech ukončil kariéru.
„Byla to krásná rozlučka. Velice jsem si ji užil. Od fanoušků to bylo fantastické. Je konec, ale nějak mi ještě nedochází, že jsem prožil zápas jako hráč naposledy. Dojde mi to až časem,“ uvažuje téměř dvoumetrový útočník, který za Slovácko během pěti sezon odehrál 123 zápasů a vstřelil v nich 52 branek, tedy skoro polovinu ze všech svých 128 ligových gólů.
Splnilo rozlučkové utkání vaše očekávání?
Ano. Čekal jsem o něco víc lidí, ale na druhou stranu to bylo hodně srdečné. Od začátku krásné chorály. Chytlo mě to za srdce. Bylo to krásné, musím fanouškům poděkovat.
Jaké dárky jste vlastně dostal?
Mám tam krásné věci. Od fanoušků flašku, šály, krásný obraz - moji fotku při oslavě gólu. Je toho spousta. Od kluků z kabiny zase demižonek slivovice, a dokonce i důchodcovský čagan. Od trenéra Habance kladivo a hřebíky, asi na pověšení kopaček. Vůbec jsem nečekal, že toho tolik dostanu, a fakt si toho vážím.
Scénář, že půjdete na hřiště jako závěrečný střídající hráč na posledních devět minut, jste si přál, nebo to byl nápad trenéra?
Ideální by bylo, kdybych hrál od začátku. Ale ze zápasu na Slavii mám něco s kolenem, možná mám utržený meniskus, končím asi v pravou chvíli. Koleno mě bolí, limitovalo by mě to. Od začátku bych hrát nemohl.
Pro zobrazení celého článku navštivte web zdroje článku
|