Slovácko - Slavia aneb Setkání s modrou krví

Vzhledem k mým pracovním povinnostem (na ministerstvu financí se musí pracovat nepřetržitě, ale osobně se domnívám, že je zbytečné ulízet i o víkendech) je utkání se Slavií Praha teprve pátým utkáním v letošní sezoně, které mohu vidět a je o to atraktivnější, že přijíždí vedoucí tým druhé poloviny tabulky a to pražská Slavia. Utkání má rovněž slavnostní nádech. Nejen, že je slavnostně připomenuto desetileté působení klubu v nejvyšších soutěžích a zakladateli klubu panu Miroslavu Valentovi odhalena pamětní deska, ale faxem mi od pana Nedbala bylo oznámeno, že po mém setkání s Jardou mě čeká další slavnostní okamžik a to setkání se samotným moravským baronem, Muzajsem, jenž přijede ze svého znojemského panství. Nezastírám, že je příznivec Slavie a jezdí po naší vlasti především s cílem vidět svůj oblíbený klub, ale my kultivovaní, civilisovaní a slušní lidé se vzájemně respektujeme a nemáme zapotřebí po sobě házet dlažebními kostkami či dokonce pohledem.

Na samotné utkání však máme sraz v drslavské restauraci kamenná (ve které se nevaří), někteří jedou autem, já však jedu autobusem, neboť jsem se tak domluvil s kamádem, který do něj nastoupil v Uherském Brodě. Jaké je naše příjemné překvapení, když v Hradčovicích nastoupí další kamarád s půllitrem slivovice. Osobně jsem se zařekl a slivovici si nedám tři minuty, nicméně nakonec vůni neodolám.

V kotli vidím a zdravím se s řadou lidí, co se týče zápasu, průběh je takový, jaký se dal očekávat - průměrný hostující tým se sice snažil ale dle tradice si odvezl tříbrankový debakl. V kuolárech se již šeptá, že trenér Jarolím bude odvolán a jeho pozici zaujme bývalý sbormistr Barbini di Praga pan Kulinský - ten totiž nejlépe ví, jak proniknout do šestnáctky.

Po bouřlivé závěrečné děkovačce jsem se domníval, že toto byl zlatý hřeb večera. Mýlil jsem se ovšem. Pan Nedbal trval na faktu, že mně osobně seznámí s oním tajemným a záhadným moravským baronem Muzajsem, já jsem však svoji účast zpochybňoval, neboť jsem neměl čisté ponožky - mám dva páry, sudé a liché, které střídám po týdnu a zrovna ty čerstvější, sudé, byly opřeny v mém pokoji o skříň. Pan Nedbal však trval na svém, jinak mi vyhrožoval tím, že bude učit moje děti. Se vzpomínkou na dovolenou v Chorvatsku jsem se nakonec podvolil, nebylo by rozumné tahat děti z dalekých končin jen kvůli výuce.

Konferenčním sálem se stal podnik Nemo vedle pošty (to je to místo, kam si naši snědí spoluobčané chodí pro sociální dávky). Účast byla následující: baron Muzajs, pan Nedbal, já a dvě slečny, osobně jsem je považoval za baronovy asistentky nebo tlumočnice, nicméně klubové dresy Slovácka nakonec potvrdily, že jsou to asistentky pana Nedbala. Uvažoval jsem, k čemu mohou být asistentky učiteli dějepisu a českého jazyka, ale nakonec jsem dospěl k názoru, že takové asistování může být celkem příjemné....

Těšil jsem se, že svoji vynikající angličtinu, latinu, němčinu, francouzštinu, ruštinu a řeč kmene Ubu v Africe jsem neoprašoval marně, jaké však bylo mé zklamání, když baron promluvil česky - kdo by to řekl, když je ze Znojma. Po úvodním, krátkém (sotva čtyři hodiny) proslovu pana Nedbala, který začal tím, že uvítal pana barona, zmínil, že je ze Znojma, pak promluvil o historii Znojma, zmínil Velkomoravskou říši, a přes Přemyslovce, Starý Egypt, Starý Řím, Svoji Starou, Národní obrození, globální oteplování, Lech Poznaň, historii Synotu až po současnost, se dostal k jádu věci, připili jsme si šampaňským a konečně usedli. Ke slovu se konečně dostal i pan baron. Jak uvedl, pochází z dávného rodu Muzajsů a jeho panství sahá od Znojma po Znojmo. Jeho majetek a vkus je úžasný. To naznačuje i jeho šat. Nádherný bílý frak, a ještě úžasnějí klobouk dávají najevo, že se jedná o člověka s modrou krví. Rovněž šlechtěný knír a výraz vypovídají o aristokratickém původu.

Baronovo chování bylo imponující. Líbal ruky všem ženám a po deseti panácích i mně. Havajské doutníky, osobně doručené od Fidela Castra s blahopřáním k Vánocům, si zapaloval sirkou o klobouk. Takže klobouk. Vyprávění Muzajsovo, jeho historky byly velmi zábavné, podobně jako historky pana Nedbala, u nichž se mi podařilo usnout. Baron však poté poručil vodku a já jsem se velmi čile probudil.

Nějaká hodina však pokročila a bylo nutné se vztyčit a odejít k domovu. Vzhledem k faktu, kdy České dráhy neprovozují vlaky ve 3 hodiny ráno, spekulovali jsme o nejvhodnějším způsobu dopravy. Baron se ukázal jako charakter. Poskládali jsme, s pomocí pana Nedbala, mne do baronova Rolls-Royce a jali se hledat Muzajsova řidiče. Jaké však bylo naše překvapení, když baron šlápl na plyn a nedbal na to, že s ním jede i pan Nedbal, a já a jel směrem k mému domovu. Osobně mne velmi zaujalo, že pan baron nevlastní řidičské oprávnění a řídil po nějakém tom panáku. Cesta však probíhala naprosto v pořádku, ta babka v Kunovicích už tam ležela. Jak baron Muzajs přiznal, měl osobního řidiče, nicméně vzhledem k ekonomické krizi jej musel propustit.

Po příjezdu do Drslavic jsem vystoupil z automobilu a šel spát. Byl to, vážení, opravdu zajímavý pátek. Slavia se neporáží každý den 3:0 a pravého barona taky člověk nepotká jen tak. Takže tímto všem zúčastněným děkuji za příjemný večer.
 

Zdroj: