Na výjezd do Ostravy vyjíždíme bez Rykyho, který dal za našetřené peníze z Tesca, (zhruba dvě výplaty), kde pracuje, přednost cestě kolem světa před výjezdem do Ostravy. Pak se dozvídáme, že byl spatřen na štěrku v Ostrožské Nové Vsi - v Podolí se mu totiž porouchalo auto a byl nucen zbytek cesty dojít pěšky, což mu trvalo déle, než předpokládal. Dáme si tedy s ostatními sraz v restauraci kamenná, nicméně jelikož mám dosti času a nemůžu najít pernamentku, přijdu k místní pivnici opožděně a tam zažiju první velké zklamání - hospoda je zavřená. To mnou otřese natolik, že se rozhodnu skočit pod projíždějící trabant, nicméně situace je taková, že nakonec musím domů zajít pro lepící pásku a slepit mu celou přední část. Řidič si mi postěžuje, že buď prší a "auto" se mu rozlepí kvůli dešti (bakelit je bakelit), anebo mu nějaký blbec pod jeho vůz skočí.
Po cestě na benzinku mi volá pan bakalář, ani nepozdraví a první věc, která jej zajímá, je ta, jestli jsme již koupili vodku. Zcela popravdě mu odpovídám, že vodku jsem nekoupil, protože ještě nejsem na benzince a na okolních lukách bohužel neroste. Osobně přiznávám, že po pátečním večeru, stráveném na brodské pouti, jsem neměl na vodku tentokráte ani příliš chuť. V rámci dobrých vztahů s panem bakalářem však nakonec koupím vodku Viking (nebo Amundsen? Či Seveřan? - v každém případě měla něco společného se severem). Rovněž si zakoupím dvě plzně, jeden Trutnov, jednoho kozla, dvě ovce a můžeme vyrazit.
Sestava, jedoucí z Drslavic, čítá pět lidí a pana bakaláře, tudíž sedm osob. V autobuse se dozvídáme, že pan Hnitka slaví. Osobně jsem se domníval, že konečně dosáhl IQ 47 (zaokrouhleně), což by si žádalo patřičnou oslavu, ale je nám oznámeno, že pan Hnitka slaví narozeniny. Poblahopřál jsem mu tedy k jeho 8. narozeninám a byli jsme překvapeni, když nám bylo oznámeno panem Hnitkou, že má tři láhve vodky. Cesta tedy vypadala nadějně. A je nutno konstatovat, že bylo opět veselo.
Po příjezdu do Břestku jsem navštívil bus, ve kterém jel pan Nedbal (ČSAD Vstín jen kvůli panu Nedbalovi zakoupila dvojposchoďový autobus, nicméně i ten byl malý a bylo nutno otevřít střechu - pan Nedbal pak aspoň řidiči hlásil, jak dopravní situace vypadá 50 km před námi). Horší však bylo, když jsme kvůli panu Nedbalovi museli vést cestu tama, kudy zrovna nevedlo elektrické vedení, což se rovnalo objezdu přes Polsko a Bělorusko. Vzhledem k tomu, že jsem celebrita, byl jsem zajat, odchod a návrat z tohoto busu mi byl odmítnut a musel jsem poslušně s ostatními konzumovat rum. Jsou určité úkony a nařízení, které člověk tak nějak provádí , poslušně, se samozřejmostí a s respektem, jako právě popíjení rumu.
Po příjezdu do Ostravy nás přivátají kordony policistů. Myslím, že zcela oprávněně, třeba při pohledu na paní Paškovou či pana Bukvalda by se strachem otřásl i ultras Lechu Poznaň, či dokonce FK Příbram s Jardou, třímajícím kulomet, v zádech. Fanoušci Slovácka jsou totiž nejen po celé naší vlasti, ale v celé České republice, považováni za velmi agresivní, radikální a problémy dělající. Naše družba s Ruchem Chorzow ostatně mluví sama za sebe.
Utkání opět rozebírat nebudu, od toho tu jsou jiné rubriky, jen pochválím naše fandění, které ocenili i domácí fandové. Možná by to jen chtělo, aby někteří nefandili jen když se daří, ale hlavně v tom případě, kdy se prohrává... od toho se pozná opravdový fanoušek. Když se daří, dokáže fandit každý, ale když je tomu obráceně... myslím, že domácí by mohli leccos vyprávět, že, Baníčku my jsme s tebou, neopustíme tě... Ještě bych chtěl pochválit hlavního rozhodčího Zelinku, který zápas zvládl s gracií. S takovou samozřejmostí odpískat velmi spornou penaltu a ještě vyloučit hráče, to chce hodně seběvědomí a víry ve vlastní schopnosti. Řekl bych, že toto je rozhodčí pro Ligu mistrů. Vypadá to, že z Temešváru panu Peterovi konečně dorazily dlužné peníze za Mageru.
Na zpáteční cestu jsem zpět v našem autobuse, jelikož jsem všechen rum již vypil. Cesta ubíhá vesele, i když se body nevezou. Výkon byl totiž výborný a zaslouží potlesk. A když si vezmeme nesporný fakt, že jsme hráli v desíti... Stačil jsem ještě tradičně slečnu Ančy požádat o ruku, ale jsem opět odmítnut. Jak řekla Ančy, čeká jen na Lybora. Takže Lybore, na co čekáš? Panem Maošem, po pěti litrech vína Bordeaux 1864 a pěti panácích whisky 1896 je mi nabídnut Fylyp, ale po chvilce váhání odmítnu. Fylyp totiž nemá tak hezká lýtka, jak Ančy.
Po příjedu k domovu, nevysedáme tradičně v Drslavice City, ale jedeme až do Uherského Brodu, kde probíhá tradiční pouť. Domů se vrátím v neděli v 6:32 středoevropského času, překonání schodů do mé komnaty uléhám v 10:41. Maminka se mně pak ptá, kde jsem byl tak dlouho. No co, rozhodčí hodně nastavoval, ne?
Zdroj:
|