Výjezd do Plzně

Po té, kdy se mi podařilo společně s Polytechnickým institutem v Kyjevě, Fakulta informačních technologií, zmenšit, nahrát a uložit obrázek jsem se rozhodl, že k obrázku připojím i článek, i když obrázek je prvořadý. Napadá mně, že se s Vámi podělím o mé postřehy z výjezdu do Plzně. Přiznávám, že do města piva nejedu kvůli fotbalu, hokeji, atletice (ano pane Tichavský - nezajímá mně - asi jako nikoho v UH a širém okolí), volejbale, kuličkám, ani kvůli fanouškům, Fanaticos apod.

Jediným mým cílem je návštěva místního pivovaru a výlet za 150 Kč (včetně zpáteční jízdy), vychází mi levněji než-li cesta vlakem. Jelikož mí souvěrci se přidali na stranu úplatkářů z Doněcku, odmítám s nimi komunikovat a absolutně odmítám jejich alkoholické nápoje - bábovka od maminky je mi svědkem. Celkově nepiji a dva lahváče mi stačí. 300 metrů od Drslavic však zjistím, že lahváče již nejsou a v peněžence jest jen 200 Kč. Uvědomím si, že budu muset přispět na mýtné, jelikož autobus se díky Tempexovi mění na přistávající Boeing 747, který by nezastavil ani praporek lajnového sudího v Plzni.

V  Uherském Hradišti vše vsadím na jednu kartu a sprintem, jenž připomíná našeho snědého spoluobčana utíkajícího z restauračního zařízení bez zaplacení, uháním k pobočce Komerční banky, kde vyzvedávám nezbytné drobáky a dávám si jedno zasloužené na občerstvení, jelikož na náměstí se zrovna koná pivní mítink. Oděn v dresu, s šálou a s pivem v ruce, jsem považován mladší generací za Aleše Chmelíčka a žádán o autogramy, které rád poskytuji. Jelikož jsem analfabet, musí jim postačit křížek, nicnémě poté nabydu seběvědomí a dokáži i kroužek. Starší generace mně považuje za George Besta a nabízí mi štamprle, které vydatně odmítám (tedy první dvě a pak "Už to lej"). Zde je důvod mého zpoždění. V autobuse jako obvykle, když nezúčastní se dobytek (Drobek sice k němu nemá daleko), panuje příjemná atmosféra, kterou umocňuje kolující slivoce (kterou disponují fanoušci Šachťaru a já ji tedy odmítám) a hlavně víno,  které poskytuje pan Rýznar. Jako odborník na víno jsem v něm poznal (ve vínu, ne v panu Rýznarovi), Bordeaux 1864, bílé.

Do Plzně přijedeme jako správní fanoušci Slovácka ve střízlivém stavu a hádáme se s místním pivovarem, kdo má více promile. Pivovar ustupuje z cesty a nechává nám volnou cestu ke Štruncovým sadům. Zde všichni pořadatelům nadýchají a jelikož alkohol tester nedisponuje dvojciferným číslem, jsme bez problémů vpuštěni na stadion. Utkání nebudu rozebírat, stačí si otevřít deník Blesk, Aha, či Super a tam je vydatný referát k tomuto utkání. Cesta zpáteční probíhá coby oslava zisku jednoho cenného bodu z venku. Pan Oněk přátelsky škádlí rodinu Rýznarovu a dostává kamarádskou ranu, kterou zopakuje Tempex, jelikož Oněk není schopen ocenit Tempexovu dietu. Červená teče jak po první menstruaci. Filip Rýznar poté atakuje i Tomrse, jelikož se nechal inspirovat probíhajícím MS v hokeji - zapomněl, kde jsou mantinely.

Po příjezdu do Drslavic se na chvilku zastavím v místních kabinách, kde drslavští fotbalisté dbají na správné životosprávě a s řadou láhví slaví 40. narozeniny místní fotbalové legendy. Pak odcházím domů. Nejsem jistě sám, komu bude nyní Slovácko chybět. Domácí zápasy a hlavně výjezdy mají něco do sebe. Ale přestávka je krátká a já si říkám: proč zase nevyjet někam na přátelák? Třeba Real Madrid má zájem, a já věřím, že zánovní Karosa by na Santiago Bernabeu v pohodě přijela.

Zdroj: