Výjezd do Příbrami, aneb Daleká cesta do Starkastánu

Neuběhl rok ani dva, auta nelétají, letadla nejezdí, ponorky neskákají, vlaky sice jezdí, ale pořád se zpožděním, pečení holuby do huby nelétají, piva se sama neotvírají a o konzumaci neprosí, peníze na stromech nerostou, stát pořád trvá na vyplňování formulářů, ve fotbale je  pořád korupce, slivovice a vodka ještě nenahradili vodu, nicméně za nutné k přežití se pořád považují, alespoň u nás na Slovácku, Tempex zatím nemá 50 kg i s botama, pan Hnitka dosud nedosáhl svého nejvyššího IQ a to 47 (zaokrouhleně) a já marně čekám, až budu prezidentem zeměkoule. Přesto se stalo něco nevídaného, když Slovácko zvítězilo v dalekém Starkastánu. Jak k tomu došlo? 
Většina fotbalových fanoušků i novinářů se mylně domnívá, že jsem toto utkání vynechal, nicméně je na omylu - důvod, jenž zněl "pracovní důvody", byl pouze vábničkou. Byl jsem si vědom, že má účast na zápasech našim borcům svazuje nohy, neboť si velmi dobře uvědomovali, že je sleduje člověk, který jim může zajistit angažmá v Realu Madrid, AC Milán, Manchesteru United, Dynamu Kyjev či FC Szeged gulyás Szeged (FC Segedínský guláš Segedín - platí v naturáliích - Hungaria) a tudíž jsem se do daleké země vydal inkognigo. Nezastírám, že jsem čestný člověk a proto jsem měl i určitá jednání s panem Jardou Starkou, který je podobně morálně čistý a bez úhony jako já. Chápu, že cizineckou legii, pět tanků, 27 bodygurardů (které jsem nalákal z Kauflandu, kde prohledávali košíky zákazníků), tři helikoptéry a dva vrtulníky, které jsem mu objednal, si objednává čistě pro radost, ale na jednání mi pak přiznal, že je to i proto, že mu manželka chodí na lentilky. Pokud se dlouho neozvu, budu zřejmě v Orlické přehradě v bečce od oleje, inu, každý si dovolenou užívá jinak, důležité je, aby byla u vody...

Zatímco pan Bakalář, který jel tradičně na výjezd autobusem od benzinové pumpy, já startuji svůj Boeing 747 na naší zahradě, ale musel jsem opakovat start, neboť jsem levým křídlem rozbil tatínkovi skleník a pravým rozlámal plotek od slépek. Když se mi podařilo na druhý pokus vzlétnout, zjistil jsem, že jsem udělal chybu, protože jsem vzal sousedku, která chtěla vysadit u obchodu, protože v Jednotě Drslavice po týdnu dostali čerstvé rohlíky. V rámci dobrých sousedských vztahů jsem sousedku vysadil v Novosibirsku, soused mi teď každý den nosí sklenku medu.

Cesta ubíhala celkem příjemně, až na to, že jsem musel prorážet zatažená mračna. Cestou jsem dostával i informace z autobusů, které mně upozorňovaly na situaci v dopravních prostředcích. Tyto informace byly víceméně očekávané: Pan bakalář a Oněk za Starým Městem šrot, U devíti křížů pak všichni šrot, kromě řidičů. Pan Robin J. prý získal velmi perspektivní a záviděnihodnou známost, hold, jde vidět, že si umí vybrat. Fotografie to jen potvrzují. Asi si taky pořídím růžové tričko, aby na mne taky tak mohutně útočily takto vybavené štramandy. Nad Vysočinou jsem dostal chuť na pivo, vypil jsem sotva půlku, a už u mne byl dopravní policista: pokuta 500 Kč a tři strhnuté body. Rovněž jsem dostal pokutu za křivý ocas.

Nad Sedlčany ke mně přiletěla vojenská hlídka v podobě tří stíhaček se znakem Starkastánu, na němž je vyobrazen Jarda s kulometem. Ti mně doprovodili až na letiště v hlavním městě Starkastánu, Příbrami. Po vystoupení z kokpitu mně uvítal samotný vládce této říše, Jarda I. Musím přiznat, že v doprovodu cizinecké legie, pěti tanků, 27 bodyguardů, tří helikoptér a dvou vrtulníků jsem si připadal celkem bezepčně, navíc oceňuji i naprosté soukromí. Luxusní limuzína Mercedes Benz nás dovezla do luxusního Hotelu Imperial, kde jsme si dali chleba s paštikou a sodovku. Jednání nebylo dlouhé. Slíbil jsem Jardovi, že mu dodám další bodyguardy z Kauflundu za poloviční cenu, ani mi kluci nemuseli šimrat samopalem po krku. Po podpisi smlouvy se servíroval kaviár, jehněčí, deserty, víno Bordeaxu 1864 (Made in Maoš) a podobné speciality.

Pak následoval přesun na stadion, pochopitelně v obrněném voze. Ve VIP prostorech Jarda zjihl a plánoval, že mají ambici dosáhnou průměrné návštěvy 2.322 diváků aniž by si je museli připočítávat. V průběhu zápasu panovala ve VIP prostorech celkem odměřená atmosféra (na rozdíl od dalších míst stadionu, které ovládli Fanaticos), po našem vstřeleném gólu jsem se nenápadně vytratil na toaletu, vylezl okýnkem a sprintoval na letiště. Jaké bylo mé překvapení, když jsem na mém Boeingu 747 našel uřezená křídla s cedulkou "Zabavuje se ve prospěch státu, našeho Starkastánu."

Spočítal jsem koruny a jedu zpět vlakem - spoje jsou vynikající a téměř žádné zpoždění. Zítra bych mohl být doma.

A jaké z toho plyne ponaučení? Na výjezd pouze s fan-clubem a když už obchodovat, tak pouze se seriosními partnery - už jsem oslovil pány Koženého a Křejčíře.
 

Zdroj: